HISTORIE A VÝVOJ ČÍSEL

asi 30 tisíc let př.n.l.: věstonická vrubovka; jeden z prvních (doložených) záznamů "psané" číslice; více viz věstonická vrubovka

doba cca 10000 až 5000 let př.n.l.: různé sociálně-ekonomické důvody vedly tehdejší společnost k "vytvoření" jmen pro jednotlivá čísla a tehdy také dostávají svou psanou podobu - symboly

< 5000 př.n.l.: hieroglyfycké písmo se postupně zjednodušovalo v písmo hieratické

číslice užívané v Mezopotámii se psaly tzv. klínovým písmem - tento "klín" vznikal tak, že při nasazení rydla do měkké hliněné destičky vznikla čára hlubší a širší, která se postupně zeslabovala

protože však staří Asyřané a Babylóňané byli výbornými matematiky i astronomy a protože potřebovali zapisovat veliká čísla, vymysleli k jejich zapisování šedesátkovou soustavu, kde je základem právě číslo šedesát

Uvědomme si, že zbytky šedesátkové soustavy se nám zachovaly dodnes: úhly a hodiny dělíme na šedesát minut ...

jiné národy volily odlišný způsob psaní číslic - čísla byla často označována písmeny - sice způsob velmi nepraktický a ztěžoval i nejjednodušší matematické operace, ale jednalo se i tak o velký pokrok; tento způsob zápisu zdomácněl u Řeků, Židů, Féničanů, Slovanů a Římanů, jejichž zápis projevil neobyčejnou životnost, v Evropě byly běžně užívány až do patnáctého století, kdy se začalo s psaním číslic podle Indů a Arabů; původní tvar římských číslic připomíná počítání na prstech:

Symboly pro čísla 50 (L) a 500 (D) nejsou dodnes plně vysvětleny; písmeno C (100) vzniklo z latinského výrazu centum (= sto) a pro písmeno M (1000) platí analogicky: mile (= tisíc)
I II III IV V VI VII VIII IX X XI .... L C D M

staří Řekové původně označovali číslice začátečním písmenem jejich jména:
Π pí, pente : 5; Δ delta, deka : 10; Η eta, (h)ekaton : 100; Χ chí, chillo; Μ mí, myrio : 10000

později vznikla zjednodušená soustava psaní číslic - prvním písmenům abecedy se přiřadila čísla 1 až 9 a pokračovalo se, pokud abeceda stačila; čárka u písmena nebo nad ním znamenala, že číslo se má násobit tisícem a značka M pak desetitisícem - takto bylo možno psát jednoduchým způsobem libovolně velká čísla; v této době také Archimédes dokázal, že neexistuje nějaké určité největší číslo

jako se z řeckého písma vyvinulo písmo slovanské, tak i způsob psaní čísel byl podobný řeckému; aby se rozpoznalo, kdy který znak označuje písmeno a kdy číslici, bylo použito pro číslice značky ˜

asi 500 let př.n.l.: neznámý indický mudrc vynalezl geniální způsob psaní číslic - vyloučil všechny znaky pro čísla větší než 9 a sjednotil zápis těchto prvních devíti číslic, kterýžto zápis zachovává svou podobu prakticky dodnes: každá číslice podle svého postavení znamenala buď počet jednotek, stovek, tisíců ... a tak vznikla desítková soustava
dalším slavným objevem Indů bylo zavedení nuly - hindské slovo pro kroužek je sunya, což znamená 'prázdnota', a teprve dalším myšlenkovým pochodem byl kroužek ztotožněn s nulou, tedy s ničím; první písemná zpráva o nule je v tzv. rukopise Bakhšálí, kde v pojednání o řešení neurčitých a kvadratických rovnic nacházíme slovo sunya, tedy nula - vyjadřovala se kroužkem nebo tečkou
indická desítková poziční soustava pomalu pronikala podél karavanních cest do všech oblastí Blízkého východu (Egypt, asi 3. stol. př.n.l.); z r. 622 n.l. je první psaná zmínka o použití indických číslic mimo Indii (Sýrie); tím, že arabští kupci také obchodovali (v době mezi válčením) na Pyrenejském poloostrově, šířily se indické číslice také do Evropy, především prostřednictvím maurských univerzit ve Španělsku