| OSOBNOST | DATA |
| A | |
| d´Abano, Pietro | přelom 13. a 14. stol.; italský učenec a filosof; byl učitelem medicíny, filosofie a astronomie na univerzitě v Paříži a od r. 1306 na univerzitě v Padově; jako první definoval, že nebeská tělesa nejsou "upevněna" na sférách, ale "visí" volně v prostoru |
| Abdarrahmán as-Súfí | perský astronom; r. 964 sestavil "Knihu stálic" |
| Adams, John Couch | * 1819, † 1892; anglický astronom; jako první (1843-1845) podložil svými výpočty existenci tělesa v okolí planety Uran, které na Uran působilo a deformovalo jeho dráhu; hvězdárna v Greenwichi, kam poslal dopis se svými výpočty, však s ověřením nespěchali a tak novou planetu (Neptun) objevil v r. 1846 Galle |
| Albategnius | viz al-Battání |
| Alcock, George Eric Deacon | * 28.8.1912, † 15.12.2000; anglický učitel a amatérský astronom; r. 1967 objevil v souhvězdí Delfína novu Nova Delphini 1967, r. 1968 v souhvězdí Lišky novu Nova Vulpeculae 1968 a 31.67.1970 novu v souhvězdí Štít Sobieského; objevitel i dalších nov a komet; je po něm pojmenována planetka 3174 Alcock |
| Alcubierre, Miguel | * 28.3.1964; mexický teoretický fyzik; proslavil se především návrhem Warp-pohonu, který by umožmnil cestovat vesmírem nadsvětelnou rychlostí v rámci obecné teorie relativity |
| d´Alemebert, Jean le Rond | 16.11.1717, † 29.10.1783; francouzský matematik a fyzik; spolupracoval na vydání první encyklopedie v Evropě; r.1748 vysvětlil příčiny precese zemské osy |
| Alferov, Žores Ivanovič | *15.3.1930 Vitebsk, SSSR (dnes Bělorusko), ruský fyzik; doktorát získal r. 1952 na katedře elektroniky Leninova elektrotechnického institutu (Leningrad); od r. 1987 ředitel fyzikálně-technického institutu; od r. 1962 pracoval v oblasti polovodičových heterostruktur prvků III. a V. skupiny periodické tabulky prvků, zabýval se technologií přípravy heterostruktur, především injekcí částic s nábojem, přechody vrstvových heterostruktur, vývojem polovodičových laserů a diod; A. se stal zakladatelem moderní fyziky a technologie heterostruktur, které našly uplatnění v přehrávačích CD, čtečkách čárovývh kódů nebo v laserových tiskárnách; držitel poloviny NC za fyziku (druhou polovinu obdržel J.Kilby) spolu s H.Kroemerem pro rok 2000 za základní práce v oboru informační a komunikační technologie, rozvoj polovodičových heterostruktur používaných ve vysokorychlostní elektronice a optoelektronice |
| Al-Chórezmí (Al-Chvárízmí) Abu Abdallah Mohamed ibn Musa |
9. stol.; iránský matematik, působil v Bagdádu (Velká knihovna, tzv. Dům moudrosti); zanechal po sobě několik knih - jedna z nejdůležitějších se nazývá Al-jabr wa´lmuqabala, ve které byl představen návod jak řešit jednoduché rovnice; z označení Al-jabr (česky završení či sjednocení) pak vznikl název 'algebra' |
| Alpher, Ralph Asher | * 1921, americký fyzik; ve své práci předpověděl existenci mikrovlného pozadí, které bylo později potvrzeno; věnoval se i teorii Velkého třesku, v níž navrhuje relativistické mechanismy k jakým mohlo v počátcích vesmíru dojít |
| Ambarcumjan, Viktor Amazaspovič | též Hambardzumjan; * 1908, arménský astrofyzik; v roce 1949 zavedl termín T asociace (seskupení proměnných hvězd typu T Tauri, která se vyskytují zejména ve spirálních ramenech Galaxie) |
| Ampére, André Marie | * 20.1.1775, † 10.6.1836, francouzský fyzik a matematik; stanovil základní zákony elektromagnetismu, zejména elektrodynamiky, navrhl mnoho měřicích technik a přístrojů; autor základních zákonů (Amperův zákon, Amperovo pravidlo) v oborech elektřina a magnetismus |
| Anaxagoras | * asi 500 př.n.l., † 428 př.n.l.; řecký předsokratovský filozof, který patřil k tzv. iónské filozofické škole; za výrok "Slunce je pouze rozžhaveným valounem" byl v Athénách odsouzen a uvězněn za bezbožnost; správně vysvětlil měsíční fáze a zatmění |
| Anaximandros z Milétu | *610, † 549; řecký filosof; své názory vyložil Anaximandros v nedochovaném spise O přírodě - původním principem světa a původem všeho bytí je podle něj "nekonečné a neomezené" (apeiron), z nějž se vyděluje teplo a chladno, vlhko a sucho, z jejich protikladů pak vzniká všechno ostatní; svou myšlenkou, že Země, kterou si představoval jako volně plující v prostoru, byla nejprve v kapalném stavu a při svém postupném vysoušení dala vznik živočichům, kteří žili nejdříve ve vodě a poté i na souši, předpověděl a v mnoha bodech i uhádl vývojovou teorie naší planety |
| Andrle, Pavel | * 1936, † 1991, český astronom a nebeský mechanik; jeho jménem je pojmenována planetka 1995 DB1 |
| Angstrom, Anders Jonas | * 13.8.1814, † 21.6.1874, švédský fyzik; studoval spektra atomů a díky této práci r. 1862 odhalil po spektrální analýze slunečního světla přítomnost vodíku jako stavební jednotky Slunce; r. 1868 zmapoval jeho spektrum (1 000 čar), přičemž použil jednotku vlnové délky světla, která po něm dostala později svůj název (angström) |
| Apollonius z Pergy (též Apollonios) |
asi 262 - 200 př.n.l., řecký matematik; vyšetřil vlastnosti kuželoseček; jeho práce ukazují všechny geometrické a algebraické vlastnosti elips, parabol a hyperbol |
| Argelander, Friedrich | * 1799, † 1875; německý astronom; jako ředitel hvězdárny v Bonnu se věnoval především studiu proměnných hvězd; taktéž byla za jeho vedení velice pečlivě pozorována severní obloha - změřeny poloha a jasnost více než 320000 hvězd a na základě této práce vynikl r. 1863 hvězdný katalog |
| Archimédes ze Syrakus | * 287 př.n.l., † 212 př.n.l.; řecký matematik a fyzik; v matematice znal vzorec pro součet nekonečné geometrické řady; zjistil, že koule, kolem ní opsaný válec a kužel se stejnou základnou a výškou jako má válec mají objemy v poměru 2:3:1; jako první určil plochu elipsy; stanovil objem rotačního paraboloidu, elipsoidu a hyperboloidu a učinil to prakticky způsobem, který se dnes používá v integrálním počtu; v geometrii zavedl původně negeometrické pojmy jako těžiště, těžnice; ve fyzice znal zákony páky a formuloval zákon týkajících se těles ponořených do kapaliny (Archimédův zákon), stanovil pojem "specifická hmotnost" těles; lze jej právem označit za největšího matematika starověku; jako první stanovil axióm, že přímka je nejkratší spojnice dvou bodů a axióm, že libovolnou úsečku lze složit z určitého počtu kratších úseček - tyto dva axiómy později sehrály významnou úlohu v geometrii; vynalezl kladkostroj, tzv. Archimedův šroub aj.; byl zabit římským vojákem poté, co se na něj obořil známým výrokem: "Neruš mé kruhy!", které měl nakreslené v písku |
| Archytas z Tarenta | * 428 př.n.l., † 347 př.n.l.; řecký filosof a vědec, stoupenec pytagorejců; zaobíral se tradičními pytagorovskými disciplínami: aritmetika, algebra a akustika |
| Aristarchos ze Samu | * asi 320 př.n.l., † 250 př. n. l.; řecký matematik a astronom, tvůrce heliocentrického modelu vesmíru; jeho spis O velikosti a vzdálenosti Slunce a Měsíce, který položil první základy pokusům o geometrické změření vzdáleností mezi uvedenými tělesy a naší planetou; jako první prohlásil, že ve středu soustavy leží nehybné Slunce a Země a planety kolem něj obíhají; Země oběhne kolem Slunce jednou za rok a jednou za den se otočí kolem své osy |
| Aristofanes | * asi 445 př.n.l., † po 385 př.n.l.; řecký dramatik a filosof; věnoval se též přírodovědeckým vědám, avšak jen velice okrajově |
| Aristoteles ze Stageiry | * 384 př.n.l., † 322 př.n.l., významný řecký filozof; jeden z největších myslitelů v dějinách filozofie, nejvšestrannější učenec starověku;
žák Platónův; kolem 335 př.n.l. v Lykeiu založil vlastní tzv. peripatetickou školu; Aristotelovy spisy jsou nejčastěji děleny do pěti tematických skupin:
a) logické spisy, jejichž soubor se tradičně nazývá Organon, b) přírodní filozofické a přírodovědné spisy (Fysika, O nebi, O duši, Zkoumání živočichů aj.),
c) ontologické spisy (14 knih spojil Androníkos Rhodský do souboru Metafysika), d) etické a politické spisy (tři spisy o etice, Politika),
e) spisy o slovesném umění (Poetika, Rétorika); svět je podle Aristotela věčný a ve stálém pohybu, jehož prvotním zdrojem je nehybná čirá skutečnost
(tzv. první nehybný hybatel); při výkladu látkových procesů vycházel ze starší teorie čtyř živlů (elementů), k nimž připojil ještě pátý, tzv. aithér,
jako látku nebeských sfér; ve spise Zkoumání živočichů předložil popis a klasifikaci více než 500 živočišných druhů a položil tím základy zoologie pokusil se pomocí matematiky zachytit (neviditelné) struktury hudby a matematicky popsat formu divadelního dramatu |
| Arrhenius, Svante August | * 19.2.1859, † 2.10.1927, švédský fyzik a chemik, jeden ze zakladatelů fyzikální chemie; r. 1903 obdržel NC za chemii za elektrolytickou teorii disociace |
| Atkinson, Robert | britský astronom; spolu s F.Houtermansem vyřešil problém uvolňování energie ve hvězdách na základě Gamowova kvantového tunelování |
| Auger, Pierre | francouzský fyzik; podle něj jsou pojmenovány tzv. "augerovy superčástice" a také Observatoř P.A. v Ženevě |
| B | [ nahoru ] |
| al-Battání, ibn Džábir (lat. Albategnius) |
asi *858, †929; jeden z nejvýznamnějších astronomů středověku; působil ve městě Rakka na břehu Eufratu a později v Samaře; provedl několik inovací v Ptolemaiově teorii, zpřesnil výpočty dráhy Měsíce a planet; zabýval se studiem prstencových zatmění Slunce, určil délku tropického roku aj.; jeho práce silně ovlivnila rozvoj astronomie a matematiky v době renesance; jeho pozorování využil v roce 1749 Dunthore k odhadu zrychlování pohybu Měsíce |
| Bayer, Johann | * 7.3.1572 † 1625; německý astronom a právník; studoavl filosofii v Ingolstadtu; jeho nejznámější dílo je hvězdný atlas Uranometria, publikovaný v r. 1603, který jako první pokrývá celou hvězdnou oblohu; zahrnuje zcela novou hvězdnou klasifikaci; je po něm nazvaný kráter na Měsíci |
| Bacon, Francis, baron z Verulamu, vikomt ze Saint Albanu |
* 22.1.1561, † 9.4.1626, anglický filozof a státník; iniciátor novověkého pojetí poznání, podle kterého je cílem vědy a filozofie zlepšovat podmínky lidského života; zdůraznil praktický význam vědy, kdy "lidské vědění a moc splývají v jedno"; (Nové Organon); kritizoval scholastiku a usiloval o velké obnovení věd; poznatky získané empiricky (zejm. experimentem a pozorováním) doporučil opřít o jednotnou induktivní metodu, neboť člověka klamou smysly i vlastní mysl; metoda indukce sice neodpovídá plně povaze novověké vědy (a Bacon navíc nedocenil úlohu matematiky a matematizace), ale Bacon zřejmě jako první formuloval její sociální a industriální charakter |
| Barnard, E. | amatérský americký astronom; tzv. "dělník nebe" |
| Baum, William A. | americký astronom; r. 1956 pozoroval a vyfotil hnízdo galaxií, čímž bylo potvrzeno rozpínání vesmíru; člen IAU (Mezinárodní astronomická unie) |
| Becquerel, Antoine Henri | * 15.12.1852, † 25.8.1908, francouzský fyzik; studoval na polytechnice v Paříži, kterou dokončil r. 1877, r. 1888 získal doktora věd, r. 1892 byl jmenován profesorem aplikované fyziky v oddlěení přírodní historie Pařížského muzea a od r. 1895 působil jako profesor fyziky na pařížské polytechnice. Zpočátku se věnoval optickým vlastnostem, zvláště pak luminiscencí, hledal souvislost mezi zářením a luminiscencí. Podobně jako Röntgen umístil fotografickou desku, chráněnou proti světlu černým obalem, na uranové soli vybuzené k luminiscenci slunečním zářením a zjistil, že deska zčernala. Tak objevil přirozenou radioaktivitu a pozdeji prozkoumal jednu z jejích složek a nazval jí záření beta, což je proud elektronů. NC 1903 (spolu s manželi Curieovými) za objev přirozené radioaktivity. |
| Beda Venerabilis | *asi 673 - † †734; irský mnich; anglický učenec, historik a teolog; jeden z prvních matematiků záp. Evropy |
| Bellová, Susan Jocelyn Burnell | * 15.7.1943; britská astronomka; objevila nový typ hvězdy – pulzar; připojila se k týmu pěti lidí, kteří započali dvouletou práci na stavbě radioteleskopu pro pozorování kvasarů; uskutečnilo se systematickým prohlížením oblohy 28. listopadu 1967 - téhož roku zachytila radiový signál, zdroj byl později identifikován jako pulzující hvězda neboli pulzar; r. 1969 se stala výzkumnou pracovnicí na univerzitě v Southamptonu v Anglii, kde se zabývala studiem a sledováním vesmíru v oblasti gama záření; r. 1974 přešla do Mullardovy laboratoře pro vědecký výzkum vesmíru a pracovala v oblasti rentgenové astronomie; r. 1982 se stala se vedoucí výzkumnou pracovnicí Královské observatoře ve skotském Edinburgu; ke sledování galaxií používala družice EXOSAT a byla odpovědná za provoz teleskopu na Havaji, pojmenovaném po Jamesi Clarku Maxwellovi; r. 1989 dostala od Královské astronomické společnosti v Londýně Hershelovu medaili za objev pulsarů (pulzujících hvězd) |
| Beltrami, Eugenio | * 16.11.1835, † 18.12.1900, italský matematik; přispěl k pracím o diferenciální geometrii, přeložil do italštiny a francouzštiny de Gaussovy práce; rozvinul první modely neeuklidovské geometrie; dále se věnoval optice a termodynamice |
| Bessel, Friedrich Wilhelm | * 22.6.1784, † 17.3.1846, německý astronom; vypočítal dráhu Halleyovy komety; r. 1838 změřil vzdálenost hvězdy 61 Cygni, když určil její trigonometrickou paralaxu; jako první přijal chyby přístrojů jako nutné zlo a odvodil postupy, jak z nich redukovat pozorovací chyby |
| Bethe, Hans Albert | * 1906, americký fyzik (německého původu); nositel NC za r. 1967; ve 30. letech 20. století publikoval (spolu s C.F.Weizssackerem) hypotézu, že uvnitř hvězd dochází ke vzniku jader hélia při setkání čtyř protonů a dvou elektronů; za teplot kolem dvaceti miliónů Kelvinů probíhá reakce, které se říká uhlíko-dusíkový cyklus; od r. 1950 spolupracoval na projektu vodíkové bomby (pův. toto odmítal) |
| Bháskara | 12. stol.; indický matematik |
| al-Bírúní, Aburrajhán Muhammad ben Ahmad | *973, †1048; arabsko-perský lékař, astronom, matematik; zkonstruoval zařízení na dělení kruhů v hodnotě 5' - astroláby s takto dělenými kruhy byly používány pro
astronomická pozorování; určil zemský poloměr ve druhém stupňovém měření (první provedl Erathosthenes), ve kterém měřil délky pomocí dvou provazců na 12 951 369
loktů (tzv. černý loket), jehož hodnota byla stanovena na 49,29 - 50 cm : z této hodnoty bychom mohli dostat neuvěřitelně přesnou hodnotu poloměru Země 6383 - 6475 km;
postupoval takto: z bodu o známé výšce změřil úhel, který svíraly oční paprsky, jež se dotýkaly tečny Země s horizontální rovinou oční; poloměr vypočetl ze vztahu: sin(R - α) = cos α = r / (r+v) kde platí, že r = (r + v) / cos α + (v cos α) / (1 - cos α) |
| Bohr, Nielse Henrik David | * 7. 10. 1885, † 18.11. 1962, dánský fyzik; jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. stol.; po studiích na univerzitě v Kodani a kratší době strávené v anglických laboratořích u J. J. Thomsona a E. Rutherforda působil od roku 1916 v Kodani, kde založil a úspěšně vedl Ústav teoretické fyziky, kterým prošli téměř všichni významní fyzici 1. pol. 20. stol. (tzv. kodaňská škola); v době okupace Dánska fašisty pracoval v USA, kde se podílel na vývoji atomové bomby; NC 1922 za fyziku |
| Boltzman, Ludwig | * 20. 2. 1844, † 5.9. 1906, rakouský fyzik; zakladatel kinetické teorie plynů a statistické fyziky, spoluobjevitel vyzařovacího zákona |
| Bolyai, János | * 15. 12. 1802, † 27.1. 1860, maďarský matematik; absolvent vojenské akademie; zabýval se Euklidovým postulátem o rovnoběžkách, který nedokázal, a proto studoval geometrii bez jeho použití (tzv. absolutní geometrii); patří k objevitelům neeuklidovské hyperbolické geometrie |
| Bond, William Cranch | * 9.10.1789, † 29.1.1859, americký astronom; r. 1811 objevil tzv. Velkou kometu (C/1811 F1); spolu se svým synem prováděl průzkum Saturnova měsíce Hyperionu; byl průkopníkem astronomické fotografie a nafotil více než 200 vesmírných objektů (r. 1850 pořídil první daguerrotypii Měsíce); je po něm pojmenován kráter na Měsící a planetka 767 Bondia |
| Bondi, sir Herman | * 1919, rakouský fyzik a astronom; jeden z autorů modelu ustáleného stavu |
| Born, Max | * 11. 12. 1882, † 5.1. 1970, německý fyzik; jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky; zabýval se teorií relativity a kvantovou teorií, kinetickou teorií kapalin atd.; formuloval i princip neurčitosti; 1933 – 54 žil v emigraci a působil na mnoha zahraničních univerzitách a mezinárodních institucích; NC 1954 (spolu s W. Bothem) za fyziku |
| Bose, Satyendra Nath | * 1. 1. 1894, † 4. 2.1974, indický matematik a fyzik; spolupracovník A. Einsteina; zakladatel kvantové statistické fyziky fotonů (bosonů); jako první podal korektní odvození Planckova vyzařovacího zákona a doplnil odvození Planckovo a Einsteinovo |
| Boškovič, Roger též Boscovich |
chorvatský jezuita, papežský poradce, teolog, matematik a vědec; jako zastánce Newtona pojal všdeckou vizi teorie všeho - snažil se rozšířit Newtonův obecný obraz přírody; zdůrazňoval atomistické pojetí přírody složené z identických elementárních částic; navrhl velký sjednocený silový zákon, který měl zahrnout všechny známé fyzikální jevy |
| Bothe, Walther | * 8. 1. 1891, † 8. 2.1957, německý fyzik; zabýval se štěpnou reakcí, registrací jaderných částic, podílel se na objevu neutronového záření (1930); NC 1954 (spolu s M. Bornem) za významné objevy v jaderné fyzice, zejm. za koincidenční metodu |
| Bradley, James | *březen 1693, † 13.6.1762; anglický astronom; r. 1725 proměřoval hvězdnou paralaxu červené hvězdy v souhvězdí Draka a díky tomuto pozorování objevil r. 1728 hvězdnou aberaci (též aberace světla) (odchylku hvězdy od skutečné pozice způsobenou skládáním rychlosti pohybu Země s rychlostí paprsku); z těchto měření vypočetl rychlost šíření světla a dále také vypočetl dobu, za kterou uletí světlo vzdálenost Země – Slunce: vyšlo mu 8 min 12 s (ve skutečnosti 8 min 19 s); měřením poloh hvězd objevil periodický pohyb zemské osy (nutace) |
| Brahe, Tycho de | * 14. 12. 1546, † 21.10. 1601, dánský astronom; vybudoval na ostrově Hven moderní astronomickou observatoř Uraniborg a podle jejího vzoru astronomické centrum v Praze, kde působil na dvoře Rudolfa II; neuznával heliocentrismus a prováděl řadu poměrně přesných astronomických pozorování (pohyby planet, komet), které sloužily J. Keplerovi jako podklad k výpočtům planetárních drah |
| Brahmagupta | 7. stol.; indický matematik; zobecnil Heronův vzorec pro výpočet obsahu tětivového čtyřúhelníku (čtyřúhelníku, kterému lze opsat kružnici) a podává výklad odvození tohoto vzorce |
| Bravais, Auguste | * 23.8.1811, † 30.3.1863, francouzský přírodovědec (krystalografie); dále se zabýval magnetizmem, polárními zářemi, meteorologií aj. |
| Bredichin, Fjodor Alexandrovič | * 1831, † 1904, ruský astrofyzik; věnoval se především problematice komet, provedl jejich klasifikaci a vysvětlil do té doby záhadné zářicí ohony komet |
| Bruno, Giordano | vl. jm. Filippo Bruno, * 1548, † 17. 2. 1600,
italský myslitel; vzdělaný dominikán; opustil řád a prošel celou Evropou (1588 v rudolfínské Praze); spory s církví vyvrcholily
jeho upálením v Římě; domyslil a korigoval Koperníkův heliocentrismus (ani Slunce není absolutním středem vesmíru) -
svět chápal jako nekonečnou a nezměrnou dynamickou jednotu jeho učení obsahovalo tyto hlavní body:
|
| Burbidge, Geoffrey Ronald | * 24.9.1925; britský teoretický fyzik; spolu se svou manželkou, W.A.Fowlerem a F.Hoylem popsal v r. 1957 mechanismy jaderných reakcí ve hvězdných jádrech; přispěl k poznání o struktuře galaxií a kvazarů |
| Burbidge, Eleanor Margaret Peachey | * 12.4.1919, britská astronomka; spolu se svým manželem, W.A.Fowlerem a F.Hoylem popsala v r. 1957 mechanismy jaderných reakcí ve hvězdných jádrech; věnuje se studiu galaktických spekter a jejich chemickým složením; hrála velkou roli při spuštění programu Hubbleova teleskopu |
| Busch, August Ludwig | * 7.9.1804, † 30.9.1855, německý astronom |
| C | [ nahoru ] |
| Cardano, Geronimo | astrolog a matematik; r. 1545 vydává knihu Ars Magna, kde uveřejňuje vzorce pro řešení kubických rovnic třetího a čtvrtého stupně (prý tyto vzorce "odcizil" svým učitelům Tartagliovi a Ferrarimu) |
| Carter, Brandon | francouzský astronom |
| Cassini, Giovsanni Domenico | * 1625, † 1712, francouzský astronom (italského původu); významný pozorovatel (především planeta Saturn); |
| Cchaj-Lun | *121 př.n.l., † 50 př.n.l.; čínský vědec a vynálezce; r. 105 př.n.l. objevil výrobu a samotnou existenci papíru |
| Clairaut, Alexis Claude | * 1713, † 1765, francouzský astronom a matematik; vyčíslil přitažlivé působení Jupitera a Saturna na pohyb Halleyovy komety (předpověď propočítána na r. 1758), resp. spočítal opoždění oproti předpovědi E.Halleyho na 518 dní - kometa prošla přísluním 13.3.1759, čímž byla teorie potvrzena; r. 1752 dostal cenu za vyřešení pohybu Měsíce - upřesnil teorii vypracovanou Eulerem |
| Clark, A. | astronom; r. 1862 potvrdil existenci průvodce Siria |
| Compton, Arthur Holly | * 10.9.1892, † 15.3.1962, americký fyzik; zabýval se rentgenovým a gama zářením; objevil změnu vlnové délky záření při jeho rozptylu na elektronech (Comptonův jev), změřil přesně vlnovou délku záření pomocí jeho ohybu na umělých mřížkách, potvrdil hypotézu o korpuskulární povaze záření; NC 1927 |
| Cornell, Eric Allin | *19.12.1961 Paolo Alto, USA; americký fyzik; vystudoval Stanfordovu univerzitu a doktorát z fyziky získal r. 1990 na MIT; od r. 1992 je fyzikem Národního institutu standardů a technologie (NIST)
v Boulderu a od r. 1995 profesorem na katedře fyziky Coloradské univerzity tamtéž. Cornell začal spolupracovat s Wiemanem a zaujaly ho jeho pokusy s diodovým laserem
namísto argonovým. Cornellovi a Wiemanovi se podařilo v r. 1995 připravit Bose-Einsteinův kondenzát (BEK), jehož princip byl teoreticky znám již sedmdesát let.
Výsledky jejich výzkumu povedou ke zlepšení přesnosti měření a umožní zpracovávat informace o kvantových procesech. V praxi se projeví v možnosti zkonstruovat atomový
laser, jenž bude kreslit mikroskopické počítačové obvody, vyvinutí nových, odolnějších a lehčích materiálů pro rozvoj nanotechnologie. Cornell s Wiemanem pracovali s Rubidiem 87Rb. Aby dosáhli požadovaného efektu, museli zchladit atomy na teplotu kolem 100 nK - byla použita metoda laserového chlazení, následované zachycováním částic rychle rotujícím magnetickým polem, což zajistilo, aby neunikaly z vnitřku atomové "pasti", kde je nulové magnetické pole a odpařovací chlazení. Držitel NC za fyziku pro rok 2001 za přínos k Bose-Einsteinově kondenzaci ve zředěných plynech alkalických atomů a základní studie vlastností kondenzátu. O cenu se podělil s Ketterlem a Wiemanem |
| Coulomb, Charles Augustine de | 17.6.1736, † 23.8.1806, francouzský fyzik; zabýval se elektřinou a magnetismem; nazván po něm Coulombův zákon |
| Crookes, William | objevil r. 1876 při studiu výbojů v plynech světélukjící záření při katodě (předstupeň paprsků X) |
| Curie, Pierre | * 15.5.1859, 19.4.1906, francouzský fyzik a chemik; laureát NC za chemii r. 1903 za výzkum přirozené radioaktivity |
| Curie-Sklodowska, Marie | * 7.10. 1867, † 4.7. 1934, polská fyzička; r. 1891 opustila Polsko a v Paříži vystudovala Sorbonnu, obory matematika a fyzika; po smrti svého manžela (Pierre Curie, viz zde) se stala jako první žena profesorkou na Sorbonně; zprvu se věnovala magnetickým vlastnostem materiálů; poté byla přitahována objevem nového záření (Becquerel) uranových solí, při jehož studiu zjistila, že nové záření je vlastností uranu a nezáleží na tom, ve které sloučenině se nachází; stejné záření objevila také u thoria - tento jev nazvala radioaktivita a příslušné prvky se nazývaly radioaktivní; r. 1898 spolu s manželem objevili nový radioaktivní prvek, který v prvotní euforii nazvali Polonium, poté jej přejmenovali na radium; spolu s manželem držitelka poloviny NC (spolu s Becquerelem) za fyziku pro rok 1903 za výzkumy v oblasti radioaktivity |
| Čang-Cheng | 2. stol.; čínský astronom a učenec; sestrojil první primitivní seizmograf |
| Čebyšev, Pafnutij Lvovič | * 16.5.1821, † 8.12.1894, ruský matematik; věnoval se teorii pravděpodobnosti, statistice, teorii čísel a analytické geometrii; je po něm pojmenována např. Čebyševova nerovnost nebo Čebyševovy polynomy; r. 1850 dokázal, že mezi libovolným číslem N a jeho dvojnásobkem 2N se nachází alespoň jedno prvočíslo |
| Ču Kong | čínský vědec a astronom; žil na přelomu 11. a 12. stol. př.n.l.; kolem r. 1100 př.n.l. změřil hodnotu sklonu ekliptiky v době letního slunovratu. Použil k tomu slunenční hodiny a jím naměřená hodnota činí 23o51', když dnes udávaná hodnota je 23o26' |
| D | [ nahoru ] |
| Dantzig, George | * 8.11.1914, † 13.5.2005, americký matematik; proslavil se především navržením tzv. 'simplexové metody' |
| Darquier | r. 1779 objevil první planetární mlhovinu |
| Davis, Raymond jr. | * 14.10.1914 Washington, USA; americký astrofyzik a chemik; doktorát z fyzikální chemie obhájil r. 1942 (Yaleova univerzita), od r. 1948 do r. 1984 působil jako chemik (Brookhavenská Národní laboratoř), od r. 1985 působí jako emeritní profesor na katedře fyziky a astronomie (Pensylvánská univerzita); Většinu své vědecké kariéry se věnoval experimentální astrofyzice, hlavně zkoumání a důkazu neutrin, jejichž energie je velice nízká s vyjímkou vzácných reakcí. Po objevu it. fyzika B.Pontecorva o vzniku radioaktivního argonu reakcí chloru s vysokoenergetickým neutrinem (poločas rozpadu 50 dní), byly vytvořeny podmínky k detekci neutrin. R.Davis naplnil nádobu 615 tunami tetrachlorethylenu - 2x10 NA30 atomů chloru - a umístil ji na dno zlatého dolu. Za měsíc se tak mělo vytvořit v tanku dvacet radioaktivních atomů argonu, jež byly následně separovány "promíváním" atomy helia. Tento experiment trval od konce padesátých let do r. 1994 a výsledkem bylo jen dva tisíce atomů argonu, což bylo mnohem méně, než se očekávalo. Vysvětlením může být naše nedokonalá znalost reakcí na Slunci nebo.rozptyl neutrin při průchodu prostorem od Slunce k Zemi. Držitel poloviny NC za fyziku pro rok 2002 spolu s M.Košibou za pionýrský příspěvek k astrofyzice, zvláště za detekci kosmických neutrin. Druhou polovinu NC obdržel R.Giacconi |
| Demokritos z Abdér | * asi 460 př.n.l., † 370 př.n.l., významný řecký filozof a vědec; rozpracoval a dovršil Leukippovy myšlenky ve filozofii atomismu a aplikoval je i v jednotlivých vědních oborech; autor více než 70 spisů o filozofii, matematice, lékařství, gramatice, básnictví, hudbě aj.; zachovány pouze ve zlomcích; zavedl pojem atomu jako základní, dále nedělitelné částice látky a vyslovil hypotézu o neustálém pohybu atomů lišících se velikostí, tvarem a vzájemnou polohou; sestavil první antický seznam léčivých rostlin, přičemž čerpal z egyptských pramenů |
| Descartes | francouzský filosof, matematik a fyzik; autor slavného "cogito ergo sum" (myslím, tedy jsem); jako první graficky znázornil číslo i rovnici: jakákoliv rovnice se jeví jako přímka nebo křivka; rovnici každého stupně přísluší jiná křivka - jednoduché rovnice bez exponentů zobrazuje přímka, rovnice druhého a vyššího stupně křivka (čím je stupeň rovnice vyšší, tím složitější křivkou je vyjádřena - platí zásada, že kolikrát je křivka proťata přímkou, tak vysokého stuoně rovnici představuje) |
| Dicke, Robert Henry | * 6.5.1916, † 4.3.1997, americký fyzik a kosmolog; věnoval se jaderné fyzice, kvantové optice, astrofyzice a kosmologii; je autorem více než padesáti patentů |
| Dikaiarchos z Meesény | * asi 340 př.n.l., † 287 př.n.l., Aristotelův žák, všestranný spisovatel, autor geografické práce Periodos ges; jako první se pokusil trigonometricky měřit výšku hor |
| Diofantos z Alexandrie | * kolem 200, † kolem 284, helénský matematik; autor spisu o aritmetice; řešil neurčité rovnice 2., 3. i vyšších stupňů a jejich soustavy, přitom se zajímal pouze o jejich kladné a racionální kořeny; protože Řekové psali číslice písmeny, byl nucen zavést k označení neznámého čísla (dnes značíme "x") zvláštní znak; zavedl znaky také pro kvadratické rovnice x2, x3 ...; do rovnic zavedl výraz "rovná se", který se však tehdy psal jako řecká iota; vyslovil některé věty z teorie čísel (o rozkladech čísel na součty čtverců); užíval promyšlené algebraické značení; v současnosti se označují jako diofantické rovnice s celočíselnými koeficienty, pro něž se hledají opět celočíselné kořeny |
| Dirac, Paul Adrien Maurice | * 9.8.1902, † 20.10.1984, britský fyzik; spolutvůrce kvantové mechaniky a elektrodynamiky, autor převratných hypotéz spinu či magnetického monopólu; v roce 1928 vytvořil kvantově relativistickou teorii elektronu, na jejímž základě předpověděl existenci pozitronu a dalších antičástic; nezávisle na Fermim odvodil statistické zákony pro částice s poločíselným spinem (tzv. Fermiho-Diracova statistika); NC 1933 (s E. Schrödingerem) |
| Dirichlet, Johann Peter Gustav Lejeune | * 13.2.1805, † 5.5.1858, německý matematik; věnoval se převážně teorii čísel, matematické analýze, teorii pravděpodobnosti či matematické statistice |
| Dollond, John | * 10.6.1706, † 30.11.1761, anglický optik; r. 1758 zkonstruoval první achromatický objektiv pro dalekohled |
| Dondi, Jacopo | * 1293, † 1359; italský lékař a astronom; vyprojektoval mechanický orloj, který byl instalován v Padově |
| Doppler, Christian Johann | * 29.11.1803, † 17.3.1853, rakouský fyzik, matematik a astronom; profesor na technice v Praze a ve Vídni; zabýval se zejména optikou a akustikou; objevil Dopplerův jev, navrhl optický dálkoměr |
| Drake, sir Francis | * asi 1540, † 28.1.1596; anglický admirál, politik, obchodník z otroky a konstruktér alžbětinského věku; proslavil se svými útoky na španělské lodě a přístavy |
| Draper, John William | * 5.5.1811, † 4.1.1882, anglický chemik; specializoval se na fotografické směsi |
| Dreyer, J.E. | r. 1888 vydal New General Catalogue (viz NGC) |
| E | [ nahoru ] |
| Eddington, sir Arthur Stanley | * 28.12. 1882, † 22.11.1944, britský astrofyzik; propočítal teplotu jádra Slunce; jako jeden z prvních docenil Einsteinovu teorii relativity a r. 1919 se účastnil expedice, která sledovala zatmění Slunce a po objevu zakřivení slunečních paprsků byla obecná teroie relativity potvrzena |
| Ehrenfest, Paul | * 18.1.1880, 25.10.1933, rakouský fyzik; věnoval se kvantové teorii a záření černého tělesa |
| Einstein, Albert | * 14. 3. 1879, † 18.4. 1955, americký teoretický fyzik německo–židovského původu; jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. stol., spoluzakladatel moderní fyziky; 1909 publikoval speciální teorii relativity, která zásadně změnila chápání hmoty, prostoru a času a patří k nejdůležitějším objevům moderní fyziky vůbec; 1911až 1912 řádný profesor na německé univerzitě v Praze, 1912 v Curychu, 1913 ředitel Fyzikálního ústavu císaře Viléma; 1915 formuloval obecnou teorii relativity, zobecnění speciální teorie relativity; pracoval též v oblasti kvantové fyziky (např. fotoelektrický jev a luminiscenci) a statistické fyziky (Brownův pohyb); 1933 nucen pro svůj židovský původ opustit Německo; do své smrti působil v USA na univerzitě v Princetonu, kde se (neúspěšně) pokoušel vytvořit jednotnou teorii pole, která by vysvětlovala působení gravitačních, elektromagnetických i jaderných sil; 1939 spolu s dalšími vědci podepsal dopis prezidentu USA F. D. Rooseveltovi, v němž upozorňovali na možnosti využití jaderné energie k vojenským účelům v Německu; NC 1921 za přínos v oblasti kvantové fyziky |
| Ellis, George F.R. | britský fyzik a matematik |
| Emden, G. | německý fyzik; r. 1907 napsal knihu o stavbě hvězd, kterou nazval z opatrnosti "PLynné koule" - v té době to byla revoluční myšlenka |
| Empedoklés | * 490 př.n.l.; řecký filozof předsokratického období; definoval, jakožto základní látky všeho bytí, dodnes známé čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi; byl dualista - hnací síla vseho dení jsou u něho dvě prasíly: láska (fília) - síla sjednocující, a nenávist (neikos)- síla oddělující; pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení - náš svět je možný mezi těmito dvěma extrémními stavy. |
| Epikuros ze Samu | * 341 př.n.l., † 270; řecký filosof, zakladatel epikureismu |
| Eratosthenes | * 276 (272) př.n.l., † 194 př.n.l.; řecký matematik, astronom a zřejmě největším geografem antického Řecka; působil též jako správce alexandrijské knihovny; vytvořil základy geografie jakožto samostatné vědy; jako první začal užívat označení geografie, zeměpisná šířka a zeměpisná délka |
| Eudoxos z Knidu | asi 408 př.n.l., † 355 př.n.l.; řecký lékař, matematik, astronom a filosof; zdokonalil elementární geometrii; žák Platóna a egyptských astronomů; tvůrce teorie o nebeských sférách, které sa točí v sosustředěných kruzích okolo nepohyblivé Země; sférická křivka, kterou sestrojil na základě svých pozorování, přesně napodobuje zdánlivý pohyb planet |
| Euklides (též Eukleidés) |
žil ve 3. stol. př.n.l.; řecký filosof, matematik a geometr; jeho největší dílo byly třináctidílné Základy (Stoicheia) vrcholící systémem ústředních axiomů geometrie:
|
| Euklides z Megary (též Eukleidés) |
* cca 450 př.n.l., † cca 370 př.n.l.; založil vlastní školu, která je nazývána škola megarská; působila až do 3. stol. a soustředila se zejména na logiku, v mnoha případech též ovlivnila stoickou školu; zájem megarské školy se soustředil zejména na paradoxy a klamné závěry |
| Euler, Leonard | * 1707, † 1783, švýcarský matematik; fenomenální matematik, který sepsal 886 prací; r. 1776 oslepl |
| Everett, Hugh | * 1930, † 1982, americký chemik a matematik |
| F | [ nahoru ] |
| Fabricius, David | německý teolog a amatérský astronom; r. 1596 objevil první proměnnou hvězdu Mira Ceti |
| Faraday, Michael | * 22.9.1791, † 25.8.1867, britský fyzik a chemik; profesor na Royal Institution; objevil elektromagnetickou indukci, samoindukci, diamagnetismus, zkapalnil plyn, izoloval benzen; zabýval se elektrochemií (Faradayovy elektrolytické zákony); zavedl pojmy elektrické a magnetické pole a siločáry; Faradayovy matematické představy formuloval J. C. Maxwell; kladl si za cíl rozsvítit elektrické siločáry |
| Farhi, Edward | profesor fyziky, ředitel centra pro teoretickou fyziku na MIT |
| Fatou, Pierre Joseph Louis | * 28.2.1878, † 10.8.1929, francouzský matematik a astronom; věnoval se převážně matematické analýze |
| Fermat, Piere de | * 17.8.1601, † 12.1.1665, francouzský matematik; nazávisle na Descartovi objevil některá pravidla analytické geometrie (objevil např. metodu hledání extrémů křivky); dále se věnoval teorii čísel a teorii pravděpodobnosti |
| Fermi, Enrico | * 29. 9. 1901, † 28.11. 1954, americký fyzik italského původu; zabýval se fyzikou vysokých energií a elementárních částic; r. 1938 emigroval do USA, kde se podílel na vývoji atomové bomby; r. 1942 uskutečnil v Chicagu první řízenou řetězovou reakci na světě; NC 1938 za využití pomalých neutronů k přípravě nových radioaktivních prvků |
| Fesenkov, Vasilij Grigorjevič | * 13.1. 1889, † 12.3. 1972, ruský astrofyzik; věnoval se kocmologii, planetární a solární astronomii; je po něm pojmenován kráter na Měsíci a na Marsu a také planetka č. 2286, obj. v r. 1976 |
| Feynmann, Richard Phillips | * 11. 5. 1918, † 15.2. 1988, americký fyzik; zabýval se kvantovou elektrodynamikou, významně přispěl k objasnění mechanismů interakce částic a vyvinul techniku jejího popisu (tzv. Feynmannovy diagramy); předpověděl existenci vnitřní struktury protonu a neutronu, matematicky popsal chování kapalného hélia; NC 1965 (spolu s J. Schwingerem a Š. Tomanagou) |
| Fibonacci | také: Leonardo z Pisy, Leonardo Pisano, Leonardo Bigollo, Leonardo Bonacci; italský matematik; významně podpořil rozšíření používání arabských číslic v Evropě; je po něm pojmenována Fibonacciho posloupnost; zavedl (v Evropě) záporná čísla a nulu |
| Fischer, Hans (Eugen) | * 27.7.1881, † 31.3.1945, německý chemik; laureát NC za chemii r. 1902 za výzkum hemu a chlorofylu |
| Fizeau, Armand Hippolyte Louis | * 23.9.1819, † 18.9.1896, francouzský fyzik; r. 1842 změřil radiální rychlost hvězd; r. 1848 předpověděl červený posuv elektromagnetických vln; r. 1849 spřesnil Romerův výpočet rychlosti světla na 313000000 km/s |
| Flamsteed, John | * 1646, † 1719, anglický astronom; první nositel titulu "královský astronom"; měřil hvězdné souřadnice a určil polohy 2852 hvězd a vydal první moderní katalog hvězd |
| Fowler, William Alfred | * 9. 8. 1911, † 13.3. 1995, americký astrofyzik; zabýval se nukleogenezí prvků a astronomickým významem neutrin; NC 1983 (spolu s S. Chandrasekharem) za teorii tvorby chemických prvků ve vesmíru |
| Fresnel, Augustine Jean | francouzský fyzik; nezávisle na T.Youngovi popsal interferenci světla |
| Fraunhofer, Joseph | * 1787, † 1826, německý fyzik a astronom; pracoval jako dělník u výrobce zrcadel a později na základě znalostí tohoto oboru provedl revoluci v oblasti výroby dalekohledů; zkoumal kvalitu různých druhů skla a zjistil ve slunečním spektru řadu čar a sestavil první mapu čárového spektra - byl na prahu spektroskopie, ovšem tuto práci nedokončil, protože předčasně zemřel na tuberkulózu |
| Fričovi, bratři Josef Jan a Jan Ludvík | založili r. 1883 dílnu pro přenosnou mechaniku, kde vyráběli velmi kvalitní optické přístroje,
např. bareoskop nebo polarimetr; vyráběli také geodetické přístroje, triangulační teodolity;
společně se připravovali na stavbu hvězdárny - po předčasné smrti bratra Jana (1897), zakoupil Josef Frič
21. ledna 1898 pozemek na vrchu Manda nad Ondřejovem a na Janovu památku jej pojmenoval Žalov; za zděděné peníze
tam začal budovat hvězdárnu; první pozorování uskutečnil 1. května 1906 s Františkem Nušlem; hvězdy pozoroval
tzv. cirkumzenitálem, dalekohledem sloužící především k přesnému určení okamžiku průchodu hvězdy určitým místem
na obloze; r. 1928 daroval Frič Ondřejovskou hvězdárnu Československému státu s podmínkou, že bude sloužit
astronomické výuce na Karlově univerzitě Josef Jan Frič, * 1861, † 1945, český průmyslník a zakladatel hvězdárny v Ondřejově, dnes Astronomický ústav Akademie věd ČR; syn básníka a revolucionáře Josefa Václava Friče |
| Friedmann, Alexandr Alexandrovič | (též Fridman, Friedman); * 29.6. 1888, † 16. 9. 1925, ruský fyzik; objevitel nestacionárního řešení Einsteinových rovnic obecné teorie relativity a expanze vesmíru; spoluzakladatel dynamické meteorologie |
| Friedmann, H. | německý fyzik; pracoval v Institutu teoretické fyziky v Mnichově a věnoval se především optice |
| G | [ nahoru ] |
| Galilei, Galileo | * 15. 2. 1564, † 8. 1. 1642, italský fyzik, astronom, matematik a filozof; zakladatel moderní mechaniky, v roce 1609 zkonstruoval dalekohled, kterým pozoroval krátery a pohoří na Měsíci, sluneční skvrny, fáze Venuše, čtyři největší měsíce Jupitera a pozoroval, že Mléčnou dráhu tvoří množství hvězd; obhájce Koperníkova heliocentrického systému; 1633 inkvizicí přinucen odvolat své učení, odsouzen k doživotnímu vězení; studoval zákony volného pádu; dokázal, že tělesa o různé hmotnosti padají z téže výšky na zem stejnou rychlostí; hlavní dílo: Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo (Rozprava o dvou největších systémech světa), psáno literární formou dialogu, se zdařilou postavou pedanta Simplicia; zemřel ve vězení na základě odsouzení inkvizicí |
| Galvani, Luigi | * 9. 9. 1737, † 4. 12. 1798, italský lékař a přírodovědec; profesor anatomie a fyziologie na univerzitě v Bologni; jako praktický lékař vynikl v chirurgii a gynekologii; proslavil se svými pokusy prováděnými na preparátech žabích svalů; při pitvání žab zpozoroval, že žabí stehýnka položená na plechu sebou při doteku skalpelu škubají - reakci svalu vysvětloval existencí “živočišné elektřiny”, která údajně působí v každém živém těle; ve spolupráci s A. Voltou objevil elektrochemický zdroj elektrického proudu – galvanický článek (zdokonalené modifikace se používají dodnes) |
| Gamow, George | * 1904, † 1968, ruský fyzik, v USA naturalizován; vypracoval první teorii o radioaktivitě alfa; popsal mechanismy úniku alfa částic z atomového jádra (tzv. Gamowova bariéra) |
| Gauss, Carl Friedrich | * 30. 4. 1777, † 23. 2. 1855, německý matematik, astronom a fyzik; profesor na univerzitě v Göttingenu; nazýván "princeps mathematoricum", kníže matematiků; nejmladší člen petrohradské akademie; podal důkaz tzv. základní věty algebry, studoval diferenciální geometrii křivek, ploch (tzv. Gaussova rovnice) a konformní zobrazení; podal základy hyperbolické geometrie, zabýval se matematickou analýzou, funkcemi komplexní proměnné, zákony pravděpodobnosti a statistiky; vypracoval teorii pohybu asteroidů, studoval zemský magnetismus a zkonstruoval řadu fyzikálních přístrojů; užil metody nejmenších čtverců (k vyrovnání chyb) pro výpočet dráhy planetky Ceres; je po něm nazvána mj. Gaussova rovina |
| Gell-Mann, Murray | * 15. 9. 1929, americký fyzik; NC 1969 za fyziku, za klasifikaci elementárních částic a jejich interakcí |
| Gerbert | francouzský mnich; studoval na Pyrenejském ostrově arabskou matematiku a napsl několik matematických spisů |
| Glashow, Sheldon Lee | * 1932, americký fyzik; NC 1979 za fyziku, za sjednocení slabých a elektromagnetických interakcí mezi elementárními částicemi |
| Giacconi, Riccardo | *6.10.1931, americký fyzik italského původu; doktorát z astrofyziky získal v Miláně; od r. 1959 - výzkumná firma American Science and Engineering (Massachusses),
r. 1979 - Harvard-Smithonovovo centrum pro astrofyziku, 1981-1993 vedoucí institutu kosmických teleskopů, 1994-2000 vedoucí Evropské jižní observatoře (ESO),
2001-2003 prezident Associated Universities Inc. (Washington) - operátor národní radiologické astronomické observatoře. R.G. je považován za zakladatele rentgenové astronomie - r. 1959 postavil rtg dalekohled k pozorování rtg záření z kosmu. Jelikož neexistují čočky pro toto záření jedná se o dalekohled zrcadlový. S jeho pomocí objevil v r. 1962 Giacconiho tým první známý rtg zdroj mimo Sluneční soustavu v souhvězdí Štíra - Scorpius X-1, později další rtg zdroje v souhvězdí Labutě Cygnus X-1, 2 a 3 a záření 339 tzv. rentgenových dvojhvězd. Pod jeho vedením byla zkonstruována a od r. 1970 provozována rtg observatoř na družici a r. 1978 vytvořil novou, dokonalejší a citlivější Einsteinovu rtg laboratoř HEAO-2. Držitel poloviny NC pro rok 2002 za pionýrský příspěvek k astrofyzice, jenž vedl k objevu zdrojů rtg záření v kosmu. O druhou půlku se dělí R.Davis a M.Košiba |
| Gödel, Kurt | * 28.4.1906, † 14.1.1978, rakouský matematik; r. 1930 publikoval větu o úplnosti predikátové logiky prvního řádu a r. 1931 dvě věty o neúplnosti axiomatických formálních systémů s aritmetikou; definoval tzv. "tzv. Gödelovo číslování", které je unikátním kódovacím systémem, který umožňuje jednoznačný převod mezi formulemi a čísly; věnoval se matematické podobě speciální teorie relativity a objevil jistý model vesmíru, kde by byla umožněna cesta časem (do minulosti) |
| Gold, Thomas | * 1920, † 23.6.2004, kontroverzní americký astronom; spolupracoval dlouhou dobu s H.Bondim |
| Goodricke, John | * 17.9.1764, † 20.4.1786, holandský amatérský astronom; r. 1782 podal definici zákrytové dvojhvězdy Algol v souhvězdí Perseus; v tu dobu však astronomie existenci dvojhvězd popírala a tak až r. 1880 tuto domněnku obnovil a dokázal E.C.Pickering |
| Gould, Benjamin Apthorp | * 27.9.1824, † 26.11.1896, americký astronom; věnoval se především katalogizaci hvězd jižní oblohy |
| Gutenberg, Johann Gensfleisch | r. 1436 v Evropě jako první vytiskl knihy s výměnnými literami v rámu |
| Guth, Alan | * 27.1.1947; americký fyzik a kosmolog; r. 1981 formuloval tzv. vesmírnou inflaci |
| H | [ nahoru ] |
| Hájek z Hájku, Tadeáš | (lat. Thaddaeus Hagecius ab Hayek nebo Thaddeus Nemicus); * 1.12.1525 † 1.9.1600; český astronom, matematik a osobní lékař císaře Rudolfa II.; v l. 1548 - 1549 přednášel medicínu a astronomii ve Vídni, magistrem umění se stává roku 1551; r. 1554 studuje v Bologni medicínu a přechází do Milána, poté se však vrací do Prahy, kde přednáší na univerzitě matematiku a astronomii až do roku 1558; na Hájkův popud byl do Prahy pozván Tycho Brahe, se kterým Hájka poutalo přátelství; Hájek jako první uveřejnil (1572) v tisku způsob, jak určit polohu hvězd stanovením přesné doby jejich průchodu poledníkem; je autorem řady astronomických a lékařských spisů; vyměřil oblast kolem Prahy a je spoluautorem mapy z roku 1563, která se ovšem ztratila; r. 1572 uveřejnil svá pozorování supernovy v souhvězdí Kasiopeja; je po něm pojmenován měsíční kráter Hagecius a planetka 1995 Hajek |
| Ibn al-Hajsam | též Alhazen; žil na přelomu 10. a 11. století; jeden z největších fyziků středověku; zaobíral se především optikou |
| Hale, G.E. | r. 1908 změřil magnetické pole Slunce |
| Halley, Edmund | * 1656, † 1742, anglický astronom; přesně propočítal dráhu oběhu komety, která nese jeho jméno |
| Hamilton, William Rowan | * 4.8.1805, † 2.9.1865, irský matematik, fyzik a astronom; věnoval se optice a dynamice: jako první sjednotil zákony optiky a dynamiky do jednoho matematického rámce, jednoho souboru rovnic, jimiž šlo popsat jak pohyb vlny, tak pohyb částic; jako první též popsal kvaterninoy |
| Harrison, Edward | * 1766, † 6.5.1838, britský fyzik |
| Harrison, John | * 24.3.1693, † 24.3.1776, anglický hodinář a vynálezce; vynalezl lodní chronometr, který znamenal přelom v dějinách námořní dopravy a umožnil bezpečnou přepravu na dlouhé vzdálenosti ještě v plachetnicové éře |
| Hawking, Stephen William | * 8. 1. 1942, anglický fyzik; profesor na univerzitě v Oxfordu; přední odborník v oblasti fyziky černých děr, kosmologie a kvantové teorie gravitace; významný objev tzv. kvantové vypařování černých děr; ve vědecké práci mu nezabránila ani těžká choroba, která jej postupně zbavila hlasu a většiny pohybových schopností; vedle významných odborných prací jej proslavila i popularizační kniha Stručná historie času, která se zařadila mezi nejprodávanější knihy světa |
| Heisenberg, Werner Karl | * 5. 12. 1901, † 1.2. 1976, německý fyzik; zásadně přispěl k rozvoji moderní fyziky; spolu s M.Bornem jedním ze zakladatelů kvantové mechaniky; autor tzv. maticové mechaniky (1925) a Heisenbergovy relace (principu) neurčitosti (1927), jimiž významně ovlivnil metodologii vědy i filozofii; další jeho práce se týkají struktury atomů a atomového jádra, feromagnetismu a unitární teorie pole; zabýval se i filozofickými problémy fyzikálních objevů (Fyzika a filozofie); NC 1932 |
| Hekataios z Milétu | řecký historik a zakladatel řecké geografie |
| Henderson, Thomas | * 1798, † 1844, skotský astronom; podílel (Bessel a Struve) se na objevu hvězdných paralax; první ředitel hvězdárny na mysu Dobré naděje |
| Herakleitos z Efezu | * 540 př.n.l. - † 480 př.n.l.; řecký filosof; nejvýrazněji dovršuje učení o živoucí pralátce všeho bytí; autor citátu "pantha rhei" ("vše se mění, vše plyne") |
| Hermann, Robert | americký matematik |
| Herschel, John Frederick | * 1792, † 1871, anglický astronom; syn F.W.Herschela; objevil několik tisíc dvojhvězd (zajímavost: jeho syn, William H. je zakladatelem daktyloskopie) |
| Herschel, sir Friedrich Wilhelm | * 1738, † 1822, anglický astronom (původem Němec); brousil astronomická zrcadla a konstrulval velké dalekohledy; 13.3.1781 objevil planetu Uran; sestavil katalogy pro průzkum naší galaxie, zkoumal mlhoviny a pomocí teploměru objevil infračervené záření (tímto ovlivnil i kriminalistiku); otec J.F.Herschela |
| Hertz, Heinrich Rudolf | * 22. 2. 1857, † 1.1. 1894, německý fyzik; v roce 1887 dokázal existenci elektromagnetických vln a prostudoval jejich vlastnosti; dokázal, že jejich základní vlastnosti jsou totožné s vlastnostmi světelných vln a že se šíří stejnou rychlostí; dal experimentální základy Maxwellově teorii, je po něm nazvána jednotka pro frekvenci hertz |
| Hertzsprung, Einar | * 1873, † 1967, dánský chemický inženýr; od r. 1902 se věnoval astronomii; zabýval se především spektrální fotometrií hvězd a otevřenými hvězdokupami; objevil obry a trpaslíky, což dále vedlo k důležitému objevu vztahu mezi spektrem a svítivostí hvězdy; tento vztah, nazývaný HR-diagram, má základní význam v astronomii |
| Hess, Victor Francis | * 24.6.1883, † 17.12.1964, rakousko-americký fyzik; v l. 1911-1913 systematicky měřil radiaci ve výšce 5,3 km od Země a objevil kosmické záření; nositel NC za fyziku, 1936 |
| Hevelius, Jan (též Johannes) | * 1611, † 1687, polský astronom; působil v Gdaňsku a pojmenoval v 17. stol. několik nových souhvězdí v díle nazvaném Prodromus Astronomiae; zakladatel selenografie; sestrojil dalekohled velké délky; r. 1645 vydal první použitelnou mapu Měsíce a pro útvary na jeho povrchu užil zeměpisných názvů (Apeniny, Alpy či Kavkaz) a jeho plán pojmenovat krátery podle slavných astronomů uskutečnil až později jezuita Riccioli |
| Hewish, Antony | * 11.5.1924, britský radioastronom; v l. 1968-69 spolu s J.Bellovou zkoumal radiové zdroje, které byly později označena jako pulsary; nositel NC za fyziku, 1974 |
| Hilbert, David | * 23.1.1862, † 14.2.1943, německý matematik; věnoval se problematice nekonečných čísel; jeden ze zakladatelů teorie důkazů a matematické logiky |
| Hipparchos z Nikaie | * 190 př.n.l., † 125 př.n.l., řecký astronom; r. 134 př.n.l. sestavil první katalog souhvězdí, ale nedochoval se; vzplanuvší nová hvězda, viditelná i za dne přesvědčila H., že obloha a hvězdy nejsou neproměnné, jak se do té doby věřilo a pořídil proto seznam (katalog) jasnějších hvězd, celkem 1080, aby bylo možno sledovat jejich proměnnost; hvězdy v katalogu byly rozděleny do 48 skupin - souhvězdí; pozoroval a zkoušel odvodit dráhy jednotlivých nebeských těles; určil vzdálenost Měsíce a Slunce od Země |
| Hippasus z Metapontu | 5. stol. př.n.l.; řecký matematik; při řešení výpočtu úhlopříčky čtverce s jednotkovu délkou strany
(12 + 12 = √2) "objevil" existenci iracionálních čísel podle pověsti byl svržen z lodi a utopen, aby jeho (strašný) objev nepronikl na veřejnost - řečtí matematici a filosofové totiž předpokládali, že každá délka, resp. plocha je racionální, tj. můžeme ji zapsat jako zlomekl dvou přirozených čísel |
| Hippias z Elidy | 5. stol. př.n.l.; řecký filosof a matematik; poprvé použil termín encyklopedie jako výraz pro "vševědění" |
| Hippokrates z Chiu | 5. stol. př.n.l.; řecký filosof a matematik, byl Euklidovým předchůdcem; pokusil se, stejně jako později Euklidés, shrnout soudobé geometrické poznatky v knize "Základy"; z knihy se však zachoval pouze zlomek věnovaný měsíčkům (meniskům), tj. plochám omezeným dvěma kruhovými oblouky, které mají stejný obsah jako nějaký mnohoúhelník (většinou trojúhelník, nebo lichoběžník); studium možností převést plochu části kruhu na plochu mnohoúhelníka bylo pravděpodobně podníceno problémem kavadratury kruhu |
| Hippokrates z Kósu | * 460 př.n.l., † 377 př.n.l.; nejslavnější lékař antického starověku, "otec medicíny" a položil základy medicíny jako vědeckého oboru; bývá mu přisuzováno autorství Hippokratovy přísahy - souboru etických pravidel jednání lékaře |
| Ho a Hsi | 22. stol. př.n.l.; legenda o dvou dvorních astronomech ve staré Číně, kteří pro své opilství zapoměli předpovědět zatmění Slunce, resp. nenařídili včas střílet proti obludě, která požírala Slunce |
| Hofstadter, Robert | * 5.2.1915, † 17.11.1990, americký fyzik; nositel NC z r. 1961 za studium elektromagnetické struktury nukleonů, zjištění, že elementární částice mají svou vnitřní strukturu |
| Hoff, Jacobus Henricus van't | * 30.8.1852, † 1.3.1911, holandský chemik; 1. nositel NC za chemii r. 1901 za objev zákonů chemické dynamiky a osmotického tlaku v roztocích |
| Hoffman, David | americký matematik; spolu s W.Meeksem objevil r. 1983 nový druh minimální plochy |
| l´Hospital, Guillaume Francois Antoine de | * 1661; francouzský matematik; věnoval se převážně diferenciálnímu počtu; r. 1696 vydal knihu Analyses des infiniment
petits, která seznámila Evropu se základy diferenciálního počtu (kalkulu) jedním z nejznámějších výsledků jeho práce je tzv. l´Hospitalovo pravidlo |
| Houtermans, Fritz | * 22.1.1903, † 1.3.1966, holandsko-rakousko-německý jaderný fyzik; r. 1932 předpověděl, že možným zdrojem energie hvězd může být přeměna vodíku na helium |
| Hoyle, Fred | * 1915, anglický astronom a matematik; jeho jméno je spojeno především s kosmologickou teorií "ustáleného stavu" |
| Hooft, Gerardus´t | * 5.7.1946 Den Helder, Nizozemsko; holandský fyzik; od r. 1964 studoval na Utrechtské univerzitě, kde r. 1972 získal doktorát; pracoval v CERNu a od r. 1976 pobývá na Stanfordově a Harvardově univerzitě, kde řešil otázky instantonů, které měly hrát velkou úlohu v kvantové chromodynamice; v CERNu pracoval na teorii zjemňování kvarků, což vysvětlil jako Bode-Einsteinovu kondenzaci barevných magnetických monopólů; zabýval se teorií superstrun a probleamtice vyzařování energie černými dírami, což propojil a začal se používat jím zavedený termín - holografický princip; držitel poloviny NC (spolu s Veltmanem) za fyziku pro rok 1999 za objasnění kvantové struktury elektroslabé interakce |
| Hubble, Edwin Powel | * 20. 11. 1889, † 28.9. 1953, americký astronom; věnoval se studiu galaxií a jejich hvězdných struktur; r. 1929 objevil (spolu s M.L.Humasonem) vzdalování dalekých galaxií, které se projevuje posuvem spektrálních čar k červené části spektra, zvaným rudý posuv |
| Huggins, William, sir | * 7.2.1824, † 12.5.1910, anglický astronom; průkopník hvězdné spektroskopie; r. 1864 dokázal, že některé svítící mlhoviny jsou plynné povahy; v kometách se mu podařilo prokázat přítomnost uhlíkových sloučenin (r. 1868) a jako první změřil ve stejném roce radiální rychlost jasné hvězdy Sírius |
| Humason, Milton | asistent E. Hubbleho |
| Hut, Piet | * 26.9.1952; holandský fyzik a astronom |
| Huygens, Christiaan | * 14.4.1629; † 8.6.1695, holandský matematik, fyzik a astronom; jeho objevy navazovaly na objevy Isaaca Newtona;
během studia na univerzitě publikoval práce, jež považoval za základy počtu pravděpodobnosti; r. 1665 se v Londýně
stává členem Královské společnosti (Royal Society) a r. 1666 se v Paříži stal členem Královské akademie věd
(Academie Royale des Sciences), spolupracoval s Giovanni Cassinim; v Anglii r. 1689 se také seznámil s I.Newtonem;
jeho díla: 1655 – vynález kyvadlových hodin s netlumeným pohybem kyvadla, vynález setrvačníku pro přenosné hodiny,
zobecnil zákony otáčivého pohybu – pojem moment setrvačnosti, objev zákonu zachování momentu hybnosti (1656),
zákon rázu těles a odstředivé síly (1659) a další; r. 1652 sestrojil dvoučočkový okulár, r. 1659 popsal tvar
Saturnových prstenců a objevil měsíc Titan (25.3.1655); popsal emisní mlhovinu M 42; jako první pozoroval polární
čepičky na Marsu; bylo po něm pojmenováno: asteroid 2801 Huygens, kráter Huygens na Marsu a hora Huygens na Měsíci, sonda Huygens, která přistála r. 2005 na Titanu |
| Hypatia též Hypathie |
žila v 5. stol.; † 415, řecká matematička; poslední představitelka alexandrijské vědy, kterou r. 415 zavraždil dav zfanatizovaných křesťanů |
| CH | [ nahoru ] |
| Chadwick, sir James | * 20.12.1891, † 24.7.1974, anglický fyzik; člen Královské společnosti v Londýně; zabýval se atomovou fyzikou, přirozenou radioaktivitou a řetězovou štěpnou reakcí; objevil neutron a určil jeho hmotnost; postavil první cyklotron ve Velké Británii (1935), za 2. světové války pracoval v USA (projekt Manhattan); NC 1935 za objevení neutronu |
| Chandrasekhar, Subrahmanyan | indický fyzik; r. 1928 definoval tzv. Chandrasekharovu mez |
| Charles, Jacques Alexander | francouzský fyzik; v r. 1787 definoval tzv. Charlesův zákon (vztah mezi objemem plynu a jeho teplotou) |
| al-Chorezmí | viz al-Chvárizmí |
| Chrýsipos ze Sol | * 281, † 208; řecký filosof |
| al-Chvárizmí, Muhammed Ibn Músa (též Chorezmí) |
žil na přelomu 8. a 9. stol.; indický matematik a astronom; byl správcem Domu moudrosti (Bagdád) a přeložil především některé díla od Aristotela, Galéna, Euklida, Ptolemaia a Hippokrata; jeho polatinštěné jméno se v 16. stol. objevilo jako termín řešení úloh rovnicemi na základě vymezených pravidel - algoritmus; autor významných traktátů o matematice a algebře (Kitáb al d abr wal-mukabala), přeložených do latiny již ve 12. stol. - knihy měly vliv na rozvoj matematiky; jeho zásluhou se Evropa seznámila s algoritmy matematických operací s arabskými číslicemi v desítkové soustavě; z titulu jeho knihy o rovnicích pochází výraz algebra; napsal také knihy o astronomii a geografii |
| I | [ nahoru ] |
| Idlis, Grigorij Moisejevič | * 1928, † 2010; ruský fyzik a astronom; jeho nejdůležitějsš práce byla shrnuta v knize "Struktura a dynamika hvězdných systémů" |
| Izakos Agripos | 14. stol.; byzantský mnich; překládal perské astronomické traktáty; napsal knihu "Geodezie" a komentáře k prvním šesti knihám Euklidových "Základů"; věnoval se výpočtu druhých odmocnin a sestavil jejich tabulku pro čísla od 1 do 102 s přesností na šest desetinných míst |
| Israel, Werner | kanadský fyzik, pocházející z Berlína; věnoval se problematice černých děr |
| J | [ nahoru ] |
| Jeans, sir James Hopwood | * 1877, † 1946, anglický astrofyzik; do konce svého života se domníval, že alespoň některé typy hvězd jsou kapaliny; r. 1904 vyslovil teorii, že energie ve hvězdách vzniká přeměnou hmoty a dále definoval hypotézu o vzniku sluneční soustavy a dvojhvězd mimořádnými okolnostmi (tzv. přiblížení hvězd) - tyto teorie jsou dnes již překonány, ale významně ovlivnily astronomii |
| Joyce, James | * 2.2.1882, † 13.1.1941, irský spisovatel píšící anglicky; pro kosmologii měl nepřímý význam jeho románu, z něhož bylo převzato slovo "kvark", což v jeho textu znamenalo něco jako nesmysl |
| Julia, Gaston Maurice | * 3.2.1893, † 19.3.1978, francouzský matematik; vymyslel vzorec tzv. Juliovy množiny |
| K | [ nahoru ] |
| Kaluza, Theodor | německý fyzik; jako první predikoval, že tři prostorové rozměry nemusejí představovat vše, co existuje (což později vedlo k teorii superstrun) |
| Kant, Immanuel | * 22.4.1724, † 12.2.1804, německý filosof; r. 1755 vydává "Všeobecné dějiny přírody a teorie nebes", a v tomto spise předkládá hypotézu vzniku sluneční soustavy z mlhoviny (Kant-Laplaceova hypotéza) |
| Kamerlingh-Onnes, Heike | * 21. 9. 1853, † 21.2. 1926, nizozemský fyzik; člen Francouzské Akademie věd, profesor na univerzitě v Leidenu; v roce 1908 jako první zkapalnil helium; NC 1913 za výzkumy vlastností látek v nízkých teplotách |
| Kelvin, lord | viz William Thomson |
| Kempf, P. | * 3.6.1856, † 16.1.1920; německý astronom; věnoval se průzkumu Slunce (sluneční skvrny), r. 1882 vedl německou skupinu do Chile pozorovat přechod Venuše přes Slunce a v l. 1887 a 1914 byl členem mise v Rusku, kterí sledovala částečné zatmění Slunce |
| Kepler, Johannes | * 27. 12. 1571, † 15.11. 1630, německý astronom, fyzik, matematik a filozof; pokusil se matematicky formulovat zákony, jimiž se řídí pohyby planet (tři Keplerovy zákony), a to na základě empirických pozorování Tychona de Brahe, který jej pozval do Prahy jako svého asistenta - pomocí jeho, tzv. rudolfinských tabulek bylo možné stanovit souřadnice palent pro kterýkoliv okamžik; zabýval se geometrií pravidelných mnohoúhelníků i mnohostěnů, znal vzorce pro objemy mnohostěnů, popsal pravidelné hvězdicovité mnohostěny; v roce 1630 zkonstruoval astronomický dalekohled nazvaný jeho jménem |
| Kerr, Roy | * 1934; novozélandský fyzik a matematik; publikoval řešení Einsteinových rovnic pro zakřivení prostoročasu kolem rotující hvězdy, později však prokázáno, že Kerrovo řešení nepopisuje otáčející se hvězdu, ale rotující černou díru |
| Ketterle, Wolfgang | *21.10.1957 Heidelberg, Německo; r. 1982 dokončil studia na Technické univerzitě (Mnichov) a disertoval r. 1986, pracoval na univerzitě Ludvíka-Maxmiliána (Mnichov) a
v Institutu Maxe Plancka pro kvantovou optiku (Garching), v r. 1990 odjel do USA na MIT (Massachusetts), kde se r. 1997 stal profesorem Měřil poruchy atomové rovnováhy, přičemž pracoval se stabilním izotopem sodíku 23, jehož atomy pohlcují a vysílají žluté světlo. Problém úniku atomů vyřešil tak že tam zaostřil silný laserový paprsek. Díky použití sodíku (narozdíl od diodových laserů skupiny kolem Wiemana a Cornella) se mu podařilo zachytit v kondenzátu mnohosetkrát více atomů, což umožňovalo lépe zjišťovat vlastnosti Bose-Einsteinova kondenzátu (BEK). K. také demonstroval jak proud "kapek" BEK vytvořil v gravitačním poli atomový laser. Držitel NC za fyziku pro rok 2001 za přínos k Bose-Einsteinově kondenzaci.ve zředěných plynech alkalických atomů a za základní studie vlastností kondenzátu. O cenu se podělil s Cornellem a Wiemanem |
| Kilby, Jack Saint Clair | *8.11.1923 Great Bend USA; studoval elektroinženýrství na univerzitách v Illinoisu a Wisconsinu; v l. 1978-1984 profesorem na Texaské univerzitě; držitel mnoha národních i mezinárodních ocenění, získal na šedesát patentů, založil výrobu integrovaných obvodů. K. začal s vývojem keramických televizních křemíkových obvodů a během léta 1958 začal s výrobou prvních integrovaných elektronických součástí, na nichž se nacházely jak aktivní, tak i pasivní elektronické prvky nepatrné velikosti - první mikročip byl sestaven v září 1958, čímž byly vytvořeny konceptuální a technické základy moderní mikroelektroniky. Držitel poloviny (druhá půlka připadla Alferovi a Kroemerovi) NC za fyziku pro rok 2000 za základní práce v oboru informační a komunikační technologie a za vynález integrovaných obvodů. |
| Kirchhoff, Gustav Robert | * 12. 3. 1824, † 17.10. 1887, německý fyzik; člen Královské společnosti v Londýně a Berlínské Akademie věd; zabýval se mechanikou a elektřinou, spoluobjevitel spektrální analýzy a objevitel chemických prvků cesia a rubidia; formuloval fyzikální zákony o elektrickém proudu a tepelném záření |
| Klein, Felix | * 25. 4. 1849, † 22.6. 1925, německý matematik a topolog; profesor na univerzitě v Göttingenu; ve své přednášce zv. Erlangenský program vyložil význam pojmu grupa pro klasifikaci různých oblastí matematiky; grupové hledisko uplatnil v geometrii; geometrii považoval za studium vlastností, které se zachovají (jsou invariantní) při všech zobrazeních z jisté grupy transformací prostoru (z podgrupy projektivní grupy); studoval matematickou fyziku, teorii potenciálu, fukce komplexní proměnné |
| Klein, Oscar | švédský fyzik; jeden z tvůrců spinorové teorie v zakřiveném prostoru, která se stala sice formálním, ale významným startem směrem ke kvantové gravitaci a supergravitaci |
| Kopal, Zdeněk | * 4. 4. 1914, český astronom působící ve Velké Británii; v roce 1937 absolvoval Univerzitu Karlovu v Praze; v letech 1938 – 51 působil na Harvardské univerzitě a Massachusettském technologickém institutu v Cambridge (USA), od 1951 profesorem na univerzitě v Manchesteru (Velká Británie); zabývá se astronomií dvojhvězd a sluneční soustavy, zejména Měsíce; zakladatel moderní teorie těsných dvojhvězd; zakladatel mezinárodních astronomických časopisů The Moon and the Planets, Icarus, Astrophysics and Space Sciences |
| Kopernik, Mikuláš | Nikolaus Copernikus, * 19. 2. 1473, † 24. 5. 1543, polský matematik, astronom a lékař; zakladatel
novodobé astronomie; v klášteře ve Frauenburgu nedaleko Königsbergu zřídil
malou hvězdárnu a konal astronomická pozorování; své poznatky shrnul v díle
De revolutionibus orbium coelesticum libri VI (O obězích sfér nebeských, šest
knih) v nichž především prosazuje heliocentrismus, tedy, že Slunce je středem vesmíru; rok vydání těchto knih
(1543) je považován za předěl středověku a novověku v astronomii; r. 1610 kniha církevní cenzurou zakázána a
jeho učení prohlášeno za kacířské (odvoláno r. 1828) Libri VI de Revolutionibus orbium coelestium - Šest knih o oběžných pohybech v drahách nebeských těles; v těchto knihách soustředil své důkazy o dvou hlavních tezích:
|
| Koshiba, Masatoshi | *19.9.1926, japonský fyzik, disertoval r. 1955 na Rochesterské univerzitě v USA; od r. 1970 do 1987 působil jako profesor fyziky na tokijské universitě a v Centru
elementárních částic; do r. 1997 byl profesorem Tókajské univerzity Tým M.K. vytvořil (nezávisle na R.Davisovi) neutrinový detektor nazvaný Kamiokande, kterým ověřil výsledky získané Davisem; výhoda experimentu M.K. spočívá v tom, že dokázal určovat i směr odkud neutrina přicházejí a současně měřit dobu trvání záznamové události - zařízení se tak mohlo orientovat směrem ke Slunci nebo jiné hvězdě. V r. 1996 bylo uvedeno do provozu modernější zařízení Super Kamiokande a byl jím zjištěn nový jev - neutrinové oscilace. Držitel NC za fyziku pro rok 2002 za pionýrský příspěvek k astrofyzice, zvláště za detekci kosmických neutrin; o polovinu ceny se dělí s R.Davisem a zbylou polovinu obdržel R.Giacconi |
| Kozyrev, N.A. | * 2.9.1908, † 27.2.1983; ruský astronom, astrofyzik; na základě jeho práce byla vyslovena domněnka, že na Měsíci probíhá vulkanická činnost na jeho počese je pojmenována planetka 2536 Kozyrev a na Měsíci Kozyrevův kráter |
| Kroemer, Herbert | * 25.8.1928, německý fyzik; doktorát získal v r. 1952 na univerzitě v Gottingenu; od r. 1976 působil na Kalifornské univerzitě (Santa Barbara, UCSB); disertoval na téma jevy horkých elektronů v tranzistorech nového typu; orientoval se na vývoj polovodičových sloučenin; r. 1963 zavedl pojem laser s dvojitou heterostrukturou - základní pojem polovodičových laserů; od r. 1980 pracoval na vrstvovývh heterostrukturách, ve kterých převládají sloučeninové polovodiče (lasery, diody a integrované obvody); vyvinul metodu zvanou epitaxie molekulových svazků - nanášení tenkých vrstev na vhodné podklady a to sloučeninových polovodičových materiálů (GaP, GaAs, InAs, GaSb, AlSb) na křemíkový podklad; dále realizoval hybridové struktury vytvořené z kvantových prohlubní InAs-AlSb v kontaktu se supravodivými niobovými elektrodami; také řešil tzv. Blochovy kmity; všechny tyto objevy zapadají do moderní informační technologie; držitel poloviny (druhou polovinu obdržel J.Kilby) NC pro r. 2000 za fyziku spolu s Alferovem za základní práce v oboru informační a komunikační technologie |
| Kronig, Ralph de Lear | * 10.3.1904, † 16.11.1995, německý fyzik; věnoval se spinu elementárních částic a spektroskopii |
| Křivský, Ladislav | * 8.12.1925; † 24.4.2007, český astronom; byl členem nejdříve Československé, později České astronomické
společnosti, od roku 1945 jako člen sluneční sekce, v níž vyvíjel většinu svých aktivit; řadu let byl i jejím
předsedou; vystudoval a pracoval nejdříve v oboru meteorologie, a při první příležitosti se začal věnovat astronomii;
byl výborným popularizátorem - své znalosti a zkušenosti předával veřejnosti formou populárních článků;
byl autorem nebo spoluautorem řady knih, z nichž jmenujme alespoň knihy "Slunce náš život" a "Slunce z kosmického
prostoru"; věnoval se sluneční fyzice, vzniku a vývoji sluneční aktivity; zabýval se objevy a úspěchy v dalších
oborech, jako je např. meteorologie, planetární astronomie a egyptologie - vysvětlení některých záhad kolem stavby
egyptských pyramid na základě jeho pozorování Slunce; objevil tzv. "pyramidové slunce" - všiml si, že při jeho
východu, za určitých atmosférických podmínek, má slunce tvar pyramidy a tak si toho mohli všimnout i staří egypťané,
a jelikož uctívali slunce jako boha Ra, stavěli mu na jeho počest pyramidy je po něm pojmenovaná planetka - (23583) Křivský, původní označení 1995 SJ1 |
| Ktésebios | žil ve 3. stol. př.n.l.; řecký filosof a vědec |
| Kuiper, Gerard Peter | rozený jako Gerrit Pieter Kuiper; * 7.12.1905, † 23.12.1973; holandsko-americký astronom;
po studiích v Holandsku odešel v r. 1933 do Spojených států a v roce 1937 se stal americkým občanem;
objevil dva měsíce planet: Miranda, měsíc Uranu a Neried, měsíc Neptunu; r. 1944 pak objevil metanovou atmosféru
na Saturnovu měsíci Titan; předpokládal existenci pásu vyplněného kometami a planetkami, nacházejícího se za
oběžnou dráhou planety Neptun, který se nyní nazývá Kuiperův pás a jehož existence byla potvrzena; byl též průkopníkem leteckého infračerveného průzkumu v šedesátých letech pomocí letadla Convair 990; byl profesorem na Arizonské univerzitě a v r. 1959 získal Henry Norris Russell Lectureship od Americké astronomické společnosti; v 60. letech 20. stol. pomohl s výběrem vhodného místa pro přistání na Měsíci pro program Apollo planetka 1776 Kuiper, kráter Kuiper na Měsíci a impaktní krátery na Marsu a Merkuru jsou na jeho počest pojmenované po něm |
| Kuo Šou-ting | přelom 13. a 14. stol.; čínský astronom a matematik; organizoval rozsáhlou síť astronomických observatoří; sestavil čínský kalendář, rovnocenný s evropským (gregoriánským) |
| Kvíz, Zdeněk | *1932, † 1993; český astronom |
| L | [ nahoru ] |
| Lacaille, Abbé Nicolas Louis de | * 15.3.1713, † 21.3.1762; francouzský astronom; sestavil katalog Coelum Australe Stelliferum pro 10000 hvězd a 42 mlhovin; představil zde 14 nových souhvězdí; sestavil také tabulky zatmění na 1800 let dopředu; pozoroval jižní oblohu a v r. 1750 prosadil astronomickou expedici na Mys dobré naděje, kde se tomuto sledování naplno věnoval a vymezil zde a pojmenoval mnoho nových souhvězdí; r. 1961 byl po něm na Měsíci pojmenován kráter Lacaille a asteroid 9135 Lacaille (AKA 7609 P-L a 1994 EK6); |
| Lagrange, Joseph Louis | * 25. 1. 1736, † 10.4. 1813, francouzský matematik a fyzik; člen Francouzské akademie věd, královské společnosti v Londýně, prezident Berlínské akademie věd a předseda Komise pro vytvoření metrické soustavy měr a vah; zabýval se např. řešením algebraických rovnic, teorií čísel (celá čísla vyjadřoval jako součty čtverců) i teorií funkcí (funkci rozvíjel v Taylorovu řadu, užíval však pouze algebraické metody); studoval také astronomii a matematickou kartografii |
| Lalande, Joseph Jerome | * 11.7.1732, † 4.4.1807, francouzský astronom |
| Landau, Lev | * 22. 1. 1908, † 1.4. 1968, ruský fyzik; profesor na univerzitě v Charkově, ve Fyzikálním ústavu v Moskvě, byl členem Akademie věd Sovětského svazu, Královské společnosti v Londýně a dalších zahraničních akademií; zabýval se fyzikou pevných látek, fyzikou nízkých teplot, kosmickým zářením a jadernou fyzikou; NC 1962 |
| Laplace, Pierre Simon de | * 28. 3. 1749, † 5.3. 1827, francouzský matematik, fyzik, astronom a politik; člen Francouzské akademie věd, Královské společnosti v Londýně a Komise pro míry a váhy; zabýval se matematickou analýzou, teorií pravděpodobnosti, nebeskou mechanikou, užil tzv. Laplaceův operátor (v parciální diferenciální rovnici pro potenciál silového pole); autor hypotézy o vzniku sluneční soustavy z rotující mlhoviny (Kantova-Laplaceova teorie); jeho dílo "Pojednání o nebeské mechanice" patří k mezníkům vědy: definuje zde, že sluneční soustava vznikla ochlazováním a smršťováním plynné koule a planety pak odtržením z pásu žhavého plynu |
| Laughlin, Robert Betts | * 1.11.1950 Visalia, USA; americký fyzik; začal studovat na Kalifornské univerzitě v Berkley, kde přešel na fyziku; v r. 1974 začal na MIT
studovat fyziku pevných pevných látek, později pracoval v Livermoru a nakonec odešel na Stanfordovu univerzitu; věnoval se kvantovému Hallovu jevu,
vysokoteplotní supravodivosti a dalším jevům při nízkých teplotách; podílel se na objevu nových druhů kvantové tekutiny s excitacemi o zlomkových
nábojích (zlomky elementárního náboje e - fyziky označován jako zlomkový Hallův jev); pokusy prováděl při nízkých teplotách a silných magnetických
polích do 7 T (další měření prováděli Srörmer a Tsui při ještě nižších teplotách a magnetickém poli na 10 T); jeho kvantová tekutina má řadu výlučných
vlastností, např. je nestlačitelná - pokud se k ní přidá jen jeden elektron, vybudí se a vzniká určitý počet kvazičástic, nabitých zlomkovým
elementárním nábojem, jež vysvětluje výsledky pokusů Störmera a Tsuie; držitel třetiny NC (spolu se Stormerem a Tsuiem) za fyziku pro rok 1998 za objev nové kvantové tekutiny se zlomkovými elementárními náboji na základě zlomkového kvantového Hallova jevu |
| Leavitt, Henrietta | americká astronomka; objasnila vztah mezi skutečnou svítivostí (zářivý výkon) cefeidy a délkou periody pulzace (světelná změna) |
| Lederberg, Joshua | * 23.5.1925, † 2.2.2008; americký biolog; mj. se věnoval studiu mimozemského života a jako první (1960) použil slovního spojení 'exobiologie'; spolupracoval úzce s astronomem C.Saganem; r. 2012 byl na jeho počest pojmenován na Marsu kráter |
| Lee, Tsung Dao | * 1926, čínský fyzik, žijící v USA; spoluautor hypotézy, že v některých případech neplatí princip zachování parity (potvrzeno); NC 1957 za fyziku |
| Leibniz, Gottfried Willhelm | * 1. 7. 1646, † 14.11. 1716, německý filozof, učenec, vynálezce a diplomat; po vzoru Francouzské akademie věd prosadil v roce 1700 založení obdobné vědecké společnosti v Berlíně a stal se jejím prezidentem; je autorem mnoha objevů a technických vynálezů (sestrojil počítací stroj pro čtyři základní úkony, zkonstruoval větrná čerpadla pro odvodnění těžních jam dolů a jiná technická zařízení); předchůdce moderní formální logiky, v matematice je zakladatel logicismu; nezávisle na I. Newtonovi položil základy diferenciálního a integrálního počtu; Leibnizova symbolika se používá dodnes; své pojetí světa vyložil zejm. v Monadologii - za podstatu světa považoval nekonečné množství nedělitelných duchovních substancí – monád, jejich pohyb vychází zevnitř, monády nepodléhají zákonům mechaniky a neovlivňují se, přes pluralitu monád existuje v přírodě souvislost, neboť každá monáda je zrcadlením univerza |
| Lemaître, Georges Édouard | * 1894, † 1966, belgický astrofyzik, kosmolog, kněz, profesor univerzity v Lovani; nezávisle na Fridmanovi publikoval v roce 1927 řešení Einsteinových gravitačních rovnic, popisující rozpínání vesmíru; vyslovil názor, že rozpínání lze ověřit pozorováním galaxií; jeho teorie praatomu ("kosmické vejce"), z něhož se rozpínáním vyvinul vesmír, je předchůdkyní teorie velkého třesku; objev reliktního záření jeho teorii potvrdil |
| Leukippos z Mílétu | * asi 500 př.n.l., † 440 př.n.l., řecký filozof; zakladatel atomismu; o jeho životě a názorech se dochovalo jen málo zpráv; je autorem několika spisů, z nichž se zachovaly pouhé zlomky; atomistické učení je známé teprve v té podobě, jakou mu dal Leukippův pokračovatel Démokritos |
| Leverrier, Urbain Jean Joseph | * 1811, † 1877, francouzský matematik; propočítal, že pozorované odchylky Uranu nelze vysvětlit gravitací známých těles a v červnu 1846 předpověděl polohu nové planety, která byla hned první večer hledání 23.9.1846 objevena - Neptun |
| Lewis, Gilbert N. | * 23.10.1875, † 23.3.1946, americký fyzikální chemik; objevil kovalentní vazbu, definoval princip elektronových párů a pojmenoval světelná kvanta pojmem 'foton' |
| Linde, Andrej | ruský fyzik |
| Lobačevskij, Nikolaj Ivanovič | * 1.12.1792, † 24.2.1856, ruský matematik; profesor na univerzitě v Kazani; spoluzakladatel neeukleidovské elementární geometrie, kterou vybudoval na předpokladu neplatnosti pátého Eukleidova postulátu (r. 1826 předložil universitě v Kadani první zprávu, že Euklidovská geometrie není jediná; rozvíjel geometrii s axiómem, podle něhož lze v rovině k dané přímce vést bodem na ní neležícím alespoň dvě přímky, které danou přímku neprotnou (tzv. neeukleidovská geometrie Lobačevského, též hyperbolická geometrie); rozdělil Euklidovské axiomy na ty, které platí jak v geometrii na rovině, tak v geometrii na zakřivené ploše (poučky, které platily všeobecně zařadil do tzv. absolutní geometrie); souhrn svých vědeckých prací vydal těsně před smrtí v knize Pangeometrie; plného uznání se jeho práci dostalo až po jeho smrti, hlavně díky modelům hyperbolické roviny, které sestrojili J.H.Poincaré, E.Beltrami a F.Klein |
| Lockyer, sir Joseph Norman | * 17.5.1836, † 16.4.1920; anglický astronom; jeden z objevitelů helia ve Slueční koroně (1868) při jeho zatmění |
| Lorentz, Hendrik Antoon | * 18.7.1853, † 4.2.1928, nizozemský fyzik; vystudoval na univerzitě v Leidenu, doktorát získal v r. 1875 (pouhých 22 let !), kde poté působil celých 45 let jako profesor teoretické fyziky. Navázal na Maxwellovu teorii elektromagnetického pole a na jejím základě vypracoval elektronovou teorii. Jako teoretický fyzik zasahoval i do dalších oborů fyziky: transformace souřadnic a času v rovnoměrně se pohybujících soustavách, vysvětlil vliv magnetického pole na optické vlastnosti, Faradayův jev i další elektrické a optické jevy. NC 1902 (spolu s Zeemanem) za objev vlivu magnetického pole na záření. |
| M | [ nahoru ] |
| MacLear, T. | anglický astronom |
| Mandelbrot, Benoit B. | * 20.11.1924, † 14.10.2010, polský-francouzsko-americký matematik; věnoval se fraktální geometrii |
| Mandl, Rudolf W. | též Rudi Mandl; původem český elektroinženýr žijící v USA; r. 1936 převědčil A.Einsteina o své teorii gravitační čočky; potvrzeno r. 1979 |
| Mather, John C. | * 1945; americký fyzik; působí v Goddardově kosmickém centru NASA; laureát poloviny NC za fyziku pro r. 2006 (o druhou polovinu se dělí s G.Smootem) |
| Mayer, Christian | * 1719, † 1783, německý astronom; už r. 1776 pozoroval slabší průvodce jasných hvězd a domníval se, že tyto dvojice spolu fyzicky (gravitačně) souvisí; ač se jednalo o správnou myšlenku, zapadla jako výplod fantazie a nepřesnosti měření |
| Mayer, Johann Tobias | * 17.2.1723, † 20.2.1762, německý astronom a matematik; naznačil, že pohyb Slunce by se měl odrazit v pohybech hvězd a že hvězdy by měly vykazovat i zdánlivý pohyb v opačném směru k pohybu Slunce; ten se mu však nedokonalými prostředky, jimiž disponoval, nepodařilo najít; sepsal také přesné tabulky měsíčních poloh, které potřebovali námnořníci - již sice existovala Eulerova a Clairautova teorie měsíčního pohybu, ale ta byla příliš složitá |
| Maxwell, James Clerk | * 13. 11. 1831, † 5.11. 1879, skotský fyzik; profesor na univerzitě v Aberdeenu, King's College v Londýně a v Cambridgi, člen Královské společnosti v Londýně; matematicky vyjádřil Faradayovy zákony a vytvořil teorii o elektřině a magnetismu; formuloval Maxwellovy rovnice; předpověděl existenci elektromagnetických vln šířících se stejnou rychlostí jako světlo; r. 1859 formuloval termodynamickou větu vyjadřující vztah mezi teplotou plynu a kinetickou energií jeho molekul; zabýval se též naukou o pružnosti hlavní dílo: Treatise on Electricity and Magnetism (Pojednání o elektřině a magnetismu) |
| Meeks, William III. | americký matematik; spolu s D.Hoffmanem objevil r. 1983 nový druh minimální plochy |
| Melle, Werner von | německý astronom; předpokládál, že Země je chladnoucím Sluncem |
| Mendělejev, Dimitrij Ivanovič | * 8. 2. 1834, † 2. 2.1907, ruský chemik; profesor na univerzitě v Petrohradu; r. 1869 publikoval periodický zákon, podle kterého se vlastnosti prvků periodicky mění v závislosti na atomových hmotnostech; předpověděl i existenci a vlastnosti prvků, které v tabulce chyběly, později byly tyto prvky (gallium, skandium a germanium) objeveny a jejich vlastnosti se shodovaly s Mendělejevovou předpovědí |
| Messier, Charles | * 26.6.1730, † 12.4.1817, francouzský astronom; tvůrce katalogu mlhových vesmírných objektů; po své smrti byl odměněn astronomickou společností za své celoživotní dílo pojmenováním kráteru na povrchu Měsíce a také asteroid 7359 objeven 16.1.1996 českým astronomem M.Tichým na observatoři Kleť, nese jeho jméno |
| Michell, John | cambridský učenec; zabýval se fyzikou (částicová povaha světla) a jako první se zmiňoval o možné existenci černých děr |
| Mikirov, A.E. | ruský fyzik; zabývá se fyzikou vrchních vrstev atmosféry |
| Millikan, Robert Andrews | * 22.3.1868, † 19.12.1953, americký fyzik; nositel NC za fyziku pro rok 1923 za výzkum elementárního elektrického náboje a fotoelektrického jevu; zabýval se mechanikou, molekulární fyzikou, termofyzikou, elektřinou, akustikou a optikou, měřením elektrického náboje elektronu, přímým určení kvanta záření, studiem Brownova pohybu v plynech, expanzí ultrafialového spektra a pohybovými zákony částic, které dopadají z atmosféry na povrch Země |
| Monge, Gaspard | 18. stol.; francouzský matematik; specializoval se na třírozměrnou geometrii (půdorys, nárys, bokorys) |
| N | [ nahoru ] |
| an-Nairizí | též Anaritius; napsal traktát o jevech v atmosféře |
| Nan Kung-Šao | 8. stol.; čínský myslitel a astronom; zorganizoval výpravu až k jižnímu cípu ostrova Sumatry, jejímž cílem bylo zachycení hvězd jižní oblohy do nejzazší možné vzdálenosti |
| Napier, John | skotský matematik; sestavil první logaritmické tabulky |
| Navier, Claude Louis Marie Henri | * 10.2.1785, 21.8.1836, francouzský inženýr, matematik a fyzik; věnoval se převážně mechanice; v l. 1821-1822 objevil dnes nazývané Navier-Stokesovy rovnice, popisující proudění tekutin | Neumann, John von | * 28.12.1903, † 8.2.1957, americký matematik maďarského původu; profesor na univerzitě v Berlíně, Hamburku a od roku 1933 v Princetonu (USA); byl členem Americké akademie umění a věd a Národní akademie věd; zabýval se funkcionální analýzou, matematickou logikou, matematickou fyzikou a teorií topologických grup; spoluzakladatel matematické teorie her, spolutvůrce teorie neutronové sítě; ve fyzice dokázal ekvivalenci vlnové a maticové mechaniky; patřil k průkopníkům kybernetiky; v roce 1953 předpověděl možnost zesílení světla v polovodičích |
| Newcomb, Simon | * 12.3.1835, † 11.7.1909; kanadsko-americký matematik a astronom; jako jeden z prvních vědců pracoval s časem s jako čtvrtým rozměrem; poprvé zformuloval 'statistický zákon' |
| Newton, sir Isaac | * 4. 1. 1643, † 31.3. 1727, anglický fyzik, matematik a astronom; člen, v letech 1703 – 27 předseda Královské společnosti v Londýně; r. 1705 byl povýšen do šlechtického stavu; zakladatel klasické mechaniky; objevil gravitační zákon, podílel se (souběžně s G. W. Leibnizem) na vytvoření infinitezimálního počtu; prováděl optické výzkumy, objasnil rozklad světla (jako první rozložil světelný paprsek pomocí hranolu na spektrum), zkonstruoval zrcadlový dalekohled; v díle Philosophiae naturalis principia mathematica (Matematické základy přírodovědy) formuloval tři základní zákony dynamiky - dnes nazývány Newtonovy zákony; vysvětlil vliv Měsíce na příliv a odliv; nalezl matematickou metodu k výpočtu hmot planet i drah komet; vysvětlil tzv. precesi: putování polohy zemské osy působením Měsíce a SLuncwe na Zemi |
| Nobel, Alfred | * 21.10.1833, † 10.12.1896, švédský vynálezce; jeho otec stavěl mosty a budovy ve Stockholmu,
r. 1833 otec A.N. zbankrotoval a r. 1837 odjel za novou karierou do Ruska a Finska.
Stal se poté v Rusku úspěšným podnikatelem a r. 1842 pozval do Petrohradu i svou rodinu,
kde Alfred navštěvoval soukromou školu - pěstoval přírodní vědy, jazyky a literaturu.
V sedmnácti letech mluvil plynně švédsky, rusky, francouzsky, německy a anglicky. Studoval
také ve Francii chemii v laboratoři u známého chemika, profesora T.J.Pelouze, kde se seznámil
s mladým italským chemikem Ascaniem Sobrerem, který před třemi lety vynalezl velice nestabilní
výbušninu nitroglycerin. R. 1852, po bankrotu, se otec se dvěma syny (Alfred a Emil) vrátil zpět do Švédska,
kde se A.N. pustil do pokusů s nitroglycerinem. Při pokusech došlo k výbuchu, při němž zahynul
bratr Emil a několik dalších osob. Od r. 1864 se podařilo vyrábět nitroglycerin a jeho
bezpečnou variantu dynamit, který byl r. 1867 patentován. Vedle technologie výbušnin
rozšířil svou činnost i na jiné chemické materiály: syntetický kaučuk, syntetické usně,
umělé hedvábí aj. V době jeho smrti bylo na jeho kontě zaznamenáno 355 patentů. NOBELOVY CENY - ve své poslední vůli ze dne 27.11.1895 přesně deklaroval jak má být naloženo s jeho majetkem. Veškeré jeho finance měly být investovány do cenných papírů tak, aby vytvořily hotovost, jejíž úroky budou každoročně rozdělovány jako ceny těm, kdo během předchozího roku přinesli sdělení o největších zásluhách pro lidstvo. Uvedený úrok bude rozdělen na rovných pět dílů: fyzika, chemie, medicína, literatura a mír. Teprve r. 1969 k těmto cenám přistupují ještě ceny Švédské říšské banky za ekonomii. |
| Norman, Robert | anglický námořník a výrobce kompasů; r. 1576 poprvé změřil inklinaci (71o 50') a od tohoto prvního pokusného měření se od r. 1581 začala měřit inklinace prvidelně a přesněji |
| Novikov, Igor Dimitijevič | * 10.11.1935; ruský fyzik, astronom a kosmolog; věnoval se problematice černých děr a relativistické kosmologii (principu selfkonzistence - cestování časem, gravitační kolaps, reliktní záření...) |
| O | [ nahoru ] |
| Olbers, Heinrich Wilhelm Mathias | * 1758, † 1840, německý astronom; formuloval metody pro vypočítání oběžných drah komet; objevil mnoho komet a planetku Pallas |
| Oppenheimer, J. Robert | iniciála J v jeho jméně není zcela identifikována - buď se jedná o Jacob nebo Julius; * 22.4.1904, † 18.2.1967, americký teoretický fyzik; nejznámější svou účastí v projektu Manhattan, kde řídil vývoj první jaderné zbraně v tajné laboratoři v Los Alamos v Novém Mexiku; spolu s M.Bornem vypracoval část kvantové teorie; jako vědec je nejvíc v povědomí díky funkci vedoucího zakladatele školy teoretické fyziky při Kalifornské univerzitě v Berkeley |
| Oresme, Nicholas | 14. stol.; francouzský matematik; zabýval se problémem nekonečna (součet harmonické řady) |
| Ostrom, John | americký paleontolog; specialista na dinosaury z univerzity Yale |
| P | [ nahoru ] |
| Panovkin, Boris Nikolajevič | ruský astrofyzik; věnoval se problému mimozemských civilizací a radioastronomii |
| Parsons, William lord Rosse | * 1800, † 1867, anglický amatérský astronom; r. 1845 vybrousil obrovské bronzové zrcadlo o průměru 180 cm a váze 4 tuny s tubusem z jedlového dřeva sevřeného kovovými prsteny o délce 18 metrů; tento dalekohled - Leviathan z Partonstownu - zvětšoval až 3000x (Galileův 30x), avšak sám Parsons nebyl zdatným pozorovatelem a tak jen r. 1845 objevil spirální strukturu mlhoviny M51 v Honících psech |
| Pascal, Blaise | * 19. 6. 1623, † 19.8. 1662, francouzský matematik, fyzik a náboženský myslitel; zabýval se teorií pravděpodobnosti, výpočty binomických koeficientů (Pascalův trojúhelník: určuje počet možných kombinací, tímto se zrodil nový obor matemaitky: pravděpodobnost, resp. počet pravděpodobností, řídící se tzv. zákony velkých čísel); sestrojil počítací stroj, zkoumal hydrostatický tlak (formuloval Pascalův zákon); dospěl k názoru, že racionální a materiální myšlení neuspokojuje skryté hlubiny našeho ducha; nevysvětlí nekonečno, v němž žijeme, ani morální problémy života; odvážným činem je už sama víra, neboť nevíme, odkud přicházíme a kam jdeme; je to intuice a “logika srdce”, která vede k pravdě |
| Pauli, Wolfgang | * 25. 4. 1900, † 15.12. 1958, švýcarský fyzik rakouského původu; profesor na univerzitě v Hamburku a na Vysoké škole technické v Curychu; zabýval se především kvantovou mechanikou a teorií relativity; r. 1931 předpověděl existenci prvku neutria; NC 1945 za formulaci Pauliho vylučovacího principu |
| Peiresco | autor první mapy Měsíce (podorbnější info nemohu sehnat) |
| Penrose, Roger | britský fyzik |
| Penzias, Arno Allan | * 26. 4. 1933, americký fyzik a radioastronom; NC 1978 za objev reliktního záření |
| Peurbach, Georg | (Purbach) * 30.5.1423, † 8.4.1461; rakouský astronom a matematik; publikoval články a o astronomii a matematice - nejdůležitější jeho práce se vztahuje k problematice trigonometrie; zakladatel evropských astronomických pozorování a početních metod; ke stanovení tangensů úhlů používal přístroj nazývaný quadratum geometricum; jeho dílo Epitoma in Almagestum Ptolemaei dokončil r. 1462 až jeho žák Regiomantus |
| Piazi, Giuseppe | * 7.6.1746,† 22.6.1826, italský mnich, astronom a matematik; r. 1801 objevil planetku Ceres |
| Piccard, Jean | *21.6.1620, †1682; francouzský astronom, který jako první změřil "tlousťku" Země, zjistil tedy, že je planeta zploštěná; jeho data použil I.Newton k ověření své teorie gravitace |
| Pickering, E.C. | americký astronom; vypracoval tzv. harvardskou klasifikaci spekter hvězd a tato práce obsáhla 225300 hvězd a byla uveřejňována v l. 1918-1924 pod názvem The Henry Draper Catalogue, který se v odborné literatuře označuje jak HD + číslo hvězdy |
| Planck, Max Karl Ernest Ludwig | * 23. 4. 1858, † 4.10. 1947, německý teoretický fyzik a matematik; autor kvantové teorie; profesor na univerzitě v Kielu a v Berlíně; člen Berlínské akademie věd, Královské společnosti v Londýně; 1930 – 37 ředitel Ústavu císaře Wilhelma; odstoupil na protest proti pronásledování židovských vědců nacisty; 1945 – 46 opět prezident ústavu (po smrti nazván jeho jménem); zabýval se termodynamikou a teorií záření absolutně černého tělesa; objevil vyzařovací zákon (zv. Planckův), a to na základě předpokladu o nespojitém vyzařování elektromagnetické energie v určitých množstvích (kvantech), jež jsou celočíselnými násobky elementárního účinkového kvanta; touto hypotézou položil základy kvantové teorie, která znamenala zásadní převrat ve vývoji fyziky. 20. stol.; jeho myšlenky rozvinul zejm. N. Bohr; jako jeden z prvních přijal Einsteinovu teorii relativity a aplikoval ji na termodynamiku; Planckovo jméno nese zákon, konstanta a energie; NC 1918 za fyziku |
| Platón | * 427 př. n. l., †347 př. n. l., řecký filozof; jeden z největších myslitelů v dějinách filozofie; působil v Athénách, výrazně ovlivněn Sókratem; asi 387 př. n. l. založil athénskou filozofickou školu Akadémii; ve vrcholném období rozpracoval učení o ideách (Faidón, Faidros, Parmenidés) a o společnosti (Ústava); pozdější práce tyto myšlenky doplnily a revidovaly (Zákony, Tímaios); obecné pojmy existují jako ideje odděleně od smyslového světa a tvoří vlastní neměnnou říši; nejvyšší je idea dobra (v hmotném světě se připomíná v podobě ideálu krásy), která umožňuje bytí i poznatelnost ostatních idejí; jednotlivé bytosti a věci smyslového světa získávají své bytí jakousi “účastí” na ideách |
| Plavec, Miroslav J. | * 7.10.1925, † 23.1.2008 (Kalifornie); jeden z nejvýznamějších českých astronomů; zabýval se především studiem tšsných dvojhvězd a meteorických rojů (počátek kariéry); byl čestným členem ČAS; r. 1969 odešel do Kanada a posléze do USA |
| Plinius | Gaius Plinius Secundus, * 23 nebo 24, † 24. 8. 79, římský spisovatel; státní úředník a důstojník; autor encyklopedického díla Naturalis historia (Přírodověda), shrnujícího poznatky z astronomie, geografie, etnologie, botaniky, farmakologie, mineralogie, metalurgie a zoologie |
| Poincaré, Jules Henri | * 29. 4. 1854, † 17.7. 1912, francouzský matematik, fyzik a filozof; profesor na univerzitě v Paříži; zabýval se teorií funkce, diferenciálními rovnicemi, topologií, problémy nebeské mechaniky;.spolu s A. Einsteinem formuloval základy speciální teorie relativity; spoluzakladatel konvencionalismu, podle něhož se vědecké pojmy, zákony, principy a teorie zakládají hlavně na svobodné dohodě (konvenci) mezi vědci |
| Poloskov, S.M. | ruský fyzik; r. 1955 vydal svou zásadní knihu "Fyzika slunečního korpuskulárního záření a jejich vliv na vrchní atmosféru Země" |
| Pomerančuk, Isaak Jakovlevič | * 20.5.1913, † 14.12.1966; ruský fyzik; nejslavnější student Landaua; věnoval se převážně nízkoenergetickému záření (rozptyl fotonů, kosmické záření); po r. 1946 se stal vedoucím pro jaderné reaktory v Arménii; jeden za zakladatelé kvatnové elektrodynamiky QED |
| Poncelet, Jean Victor | francouzský matematik; zakladatel projektivní geometrie |
| Popper, sir Karl Raimund | * 28. 7. 1902, † 17.9. 1994, rakouský filozof; od roku 1945 žil v Londýně; významný představitel moderní teorie vědy a vědecké epistemologie; ukazoval, že každý pokus o empirické zdůvodnění indukce (podle logického pozitivismu se vědecké hypotézy získávají indukcí) končí nekonečným regresem; podle Poppera nelze pravdivost vědecké teorie dokazovat, nýbrž pouze empiricky testovat; základem vědeckého poznání není verifikace, nýbrž falzifikace; jakmile se objeví empirický fakt, který je v rozporu s danou teorií, je třeba se této teorie vzdát (Logik der Forschung – Logika bádání) |
| Ptolemaios, Klaudios | * asi 100, † po 170, řecký astronom, matematik, fyzik a zeměpisec; autor největšího řeckého astronomického díla, Syntaxis megalé (Velká soustava - r. 137), které (doplněno ve středověku arabskými astronomy) je známo pod arabským názvem Almagest. Ve spise Geógrafiké hyfégésis (Návod k zeměpisu) podal návod ke zhotovení mapy světa pomocí astronomicky stanovených souřadnic zeměpisné šířky a délky, uvedl takto 800 zeměpisných míst; autor geocentrismu |
| Pythagoras ze Samu | * okolo 582 př.n.l., † okolo 496 př.n.l.; řecký matematik, astronom a filozof; přezdívaný otec čísel; r. 530 př.n.l. založil tzv. pythagorejský spolek |
| R | [ nahoru ] |
| Rayleigh, lord John William Strutt | * 12.11.1842, † 30.6.1919; anglický fyzik; díky objevu anomálie hustoty dusíku spoluobjevil argon a další vzácné plyny; zabýval se akustikou, optickým a elektromagnetickým rozptylem světla; definoval jeden z vyzařovacích zákonů; spolu s fyzikem J.H.Jeansem objevili dnes po nich nazvaný Rayleighův-Jeansův zákon |
| al-Rází | též Rhazes; zavedl hydrostatické váhy |
| Reber, Grote | * 22.12.1911, † 20.12.2002; americký radioastronom; průkopník radioastronomie - provedl první pozorování oblohy v radiovém spektru; jako první objevil existenci rádiových zdrojů (Cygnus A, Cassiopeia A); |
| Recorde, Robert | * 1510, † 1558; anglický matematik a fyzik, učitel. byl první, kdo v roce 1553, resp. 1543 pro označení rovnosti použil symbol '=' a pro sčítání '+' |
| Regiomantus (vl. jm. Johannes Muller) |
* 1436, † 1476, německý astronom, žák G.Peurbacha; (omylem) potrvrdil chybné tvrzení Aristotelovo, že komety jsou smrduté výpary, které se zapálí v největších vrstách vzduchu; měřil paralaxu komety z r. 1472 a díky nepřesnosti jí stanovil menší než je paralaxa Měsíce a tak komety zůstaly díky tomuto omylu ještě sto let součástí tzv. podměsíční sféry, čímž tedy sféra neměnného éteru zůstala pro astronomy "nedotčena" |
| Rees, Martin | * 23.6.1942; britský astrofyzik a kosmolog; je autorem více než 500 vědeckých prací; věnuje se původu kosmického mikrovlnného záření na pozadí, vytváření a shlukování galaxií; jeho práce v oblasti kvasarů vedla ke konečnému vyvrácení teorie ustáleného stavu; zajímal se o antropický princip a možnosti, že náš viditelný vesmír je součástí většího multivesmíru; respektovaný autor knih o astronomii a vědě určených pro laickou veřejnost |
| Riemann, Georg Friedrich Bernhard | * 17. 9. 1826, † 20.7. 1866, německý matematik; profesor na univerzitě v Göttingen; zabýval se
matematickou analýzou (upřesňoval její základy, z jeho koncepce vychází výklad
tzv. Riemannova integrálu), teorií funkcí komplexní proměnné; položil základ novému
rozvoji diferenciální geometrie (studium n-rozměrných variet s metrikou jako
zobecnění geometrie na ploše v trojrozměrném prostoru);. ovlivnil i rozvoj
matematické fyziky; popsal eliptickou (tzv. Riemannovu) geometrii, v níž se
každé dvě přímky protnou; dokázal, že dělení neeuklidovských geometrií je závislé na tom, jakou zakřivenou plochu použijeme - zakřivené
plochy rozdělil na kladné, záporné a nulové; propojil projektivní geometrii s komplexními čísly jeho genialitu ilustruje příběh ze střední školy: ředitel školy (pan Schmalfuss) půjčil Riemannovi knihu 'Teorie čísel' (A.M.Legender, 900 stran !) a Riemann knihu vrátil za necelý týden se slovy "je to nádherná kniha, už jsem se ji naučil zpaměti" ... |
| Richer, J. | * 1630, † 1696; francouzský astronom; v l. 1671 - 1673 prováděl pozorování oblohy v Cayenne (Francouzská Guyana); jeho pozorování a měření Marsu vedlo k odhadu vzdálenosti Země - Mars, které pak sloužilo k výpočtu vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí (astronomická jednotka) |
| Roemer, Olaf Christiansen | též Römer, Rømer; * 25.9.1644, † 23.9.1710, dánský astronom a fyzik; profesor astronomie na univerzitě v Kodani; v roce 1676 jako první určil rychlost šíření světla na základě nepravidelností dob zatmění Jupiterova měsíce Io; povšiml si, že časový interval mezi zákryty jednoho z Jupiterových měsíců se prodlužuje, když se Země od Jupiteru vzdaluje a naopak zkracuje, když se obě planety přibližují; z mnoha měření zjistil, že, že průměrný rozdíl mezi intervaly činí 996 sekund; správně usoudil, že světlo má tedy svou konečnou rychlost a hodnota 996 s představuje dobu potřebnou k tomu, aby světlo proběhlo vzdálenost rovnou poloměru zemské dráhy (ten byl v té době již dobře znám) |
| Rosse, William Parsons, lord | † 1867, britský astronom; r. 1848 sestrojil zrcadlový dalekohled |
| Röntgen, Wilhelm Conrad | * 27.3.1945, † 10.2.1923, německý fyzik; r. 1862 nastoupil na technickou střední školu, od r. 1865 studoval polytechniku v Curychu a doktorát získal r. 1869;
působil jako profesor na univerzitách v Giesenu, Jeně, Utrechtu, Würzburgu, Lipsku a v Mnichově; R. pokračoval v pokusech W.Crookese, který objevil
světélkující záření při katodě, a zjistil v zatemněné laboratoři luminiscenci kyanidu platinatobarnatého a zčernání fotografické emulze umístěné
ve světlotěsném obalu, i když byly vzdálené několik metrů od výbojové trubice - nově objevené paprsky, které ještě způsobovaly ionizaci plynů a jejich vodivost
a pronikaly různými materiály, jež nepropuštěly světlo, nazval R. podle jejich neznámého původu paprsky X. R. 1896 bylo navrženo nazývat paprsky X na počest R.
rentgenovým zářením, což bylo přijato v Německu i u nás, v anglosaských zemích a Francii byl ponechán původní název - paprsky X. R. si nenechal tento objev patentovat a odkázal své objevy lidstvu pro jeho dobro. Přes autorství tak epochálního objevu zemřel v chudobě. Jako prvnímu mu byla udělena NC pro rok 1901 za objev nového druhu záření, paprsků X, po něm nazvaných rentgenové záření |
| Rujúla, Alejandro de | španělský fyzik |
| Russel, Henry Norris | * 1877, † 1957, americký astronom, ředitel Princetonské observatoře; jeho nejdůležitější výzkum (publikovaný v roce 1913) vedl k tzv. HR diagramu; ve dvacátých letech použil kvantovou teorii na určení chemického složení hvězdných atmosfér |
| Rutherford, Ernst; lord of Nelson | * 30. 8. 1871, † 19.10. 1937, britský fyzik původem z Nového Zélandu; profesor na univerzitě v Cambridgi, 1903 člen a 1925 – 30 prezident Královské společnosti v Londýně, člen Francouzské akademie věd, ředitel Cavendishovy laboratoře; zabýval se studiem radioaktivity, objevil prvek radon; v roce 1900 rozpracoval (společně s F. Soddym) teorii radioaktivního rozpadu prvků a formuloval zákon o radioaktivním rozpadu; v roce 1911 navrhl planetární model atomu, 1919 uskutečnil první umělou transmutaci prvků, přeměnu dusíku na kyslík ozářením dusíku částicemi alfa; NC 1908 za transmutaci prvků a za chemii radioaktivních látek |
| S | [ nahoru ] |
| Saha, Meghnad | * 6.10.1893, † 16.1.1956; indický astrofyzik; vytvořil rovnici pro popis chemických a fyzikálních dějů ve hvězdách - základní nástroj pro interpretaci spekter hvězd; pomohl vybudovat několik vědeckých institucí (fyzikální fakulta Allahabad, Ústav jaderné fyziky v Kalkatě); vynalezl přístroj na měření hmotnosti a tlaku slunečních paprsků |
| Sacharov, Andrej Dmitrijevič | * 21. 5. 1921, † 14.12. 1989, ruský fyzik; podílel se na výzkumu vodíkové bomby; v roce 1970 založil v Moskvě Výbor pro prosazení občanských práv v zemi (žádal propuštění všech politických vězňů, právo na vlastní názor, volné cesty do ciziny apod.); v roce 1976 se stal členem Helsinské skupiny v SSSR; v l. 1980 – 86 žil ve vyhnanství v městě Gor’kij; v r. 1989 byl zvolen poslancem Nejvyššího sovětu SSSR, požadoval pluralitní politický systém a zavedení soukromého vlastnictví; na jeho počest je od roku 1987 v Evropě udělována Sacharovova cena významným obhájcům lidských práv; NC 1975 za mír |
| Salam, Abdus | * 1926, pakistánský teoretický fyzik; zakladatel a ředitel Mezinárodního Centra pro teoretickou fyziku v Trieste; NC 1979 za fyziku |
| Salpeter, Edwin Ernest | * 3.12.1924, † 26.11.2008; rakousko-australsko-americký astrofyzik; vysvětlil produkci uhlíku ve hvězdách; odvodil funkci pro formování hvězd různé hmotnosti v naší Galaxii; spolutvůrce Bethe-Salpeterovy rovnice, která popisuje interakce mezi dvojicí základních částic v rámci kvantové teorie pole; r. 1964 (nezávisle též J.Zeldovič) zjistil, že akreční disky kolem masivních černých děr jsou zodpovědné za obrovské množství energie vyzařované kvasary (v současné době nejvíce přijímané vysvětlení původu aktivních galaktických jader) |
| Secchi, Angelo | * 1818, † 1878, italský astrofyzik; provedl první spektroskoopickou přehlídku oblohy a rozdělil hvězdná spektra do čtyř kategorií; sice se později ukázalo, že jsou spektra rozmanitější, avšak jeho klasifikace zůstává v podstatě dodnes platná |
| Schiaparelli, Giovcanni Virgino | * 1835, † 1910, italský astronom; při pozorování Marsu objevil množství rovných čar a nazval je "canali", česky průplavy; díky novinářům se poté začaly rojit teorie o existenci Marťanských kanálů, které byly vyspělou inzteligencí propojeny s oceány |
| Schmidt, Wolfgang M. | * 1933; rakouský matematik; věnoval se převážně teorii čísel; |
| Shapiro, Irwin | americký fyzik; prokázal dilataci času v silném gravitačním poli při měření vzdálenosti hvězd |
| Schrödinger, Erwin | * 12.8. 1887, † 4.1. 1961, rakouský fyzik; profesor na univerzitě v Curychu, Berlíně, Oxfordu, Dublinu a ve Vídni; jeden ze zakladatelů kvantové mechaniky; zabýval se termodynamikou, teorií barev, radioaktivitou, spektroskopií a měrným teplem látek; na základě úvah o korpuskulárně vlnových vlastnostech elektronu sestavil rovnici (Schrödingerova rovnice), která vyjadřuje formální spojitost mezi vlnovou a kvantovou mechanikou (dokázal, že jsou matematicky a fyzikálně totožné). NC 1933 (spolu s P. Diracem) |
| Schwarzschild, Karl | * 9.10. 1873, † 11.5. 1916, německý astronom; zabýval se zkoumáním hvězdné atmosféry, vnitřní stavby hvězd, rovnováhou hvězdného plynu, fotometrií a teoriií relativity (Schwarzschildovo kritérium, Schwarzschildův poloměr) |
| Sitter, William de | * 1872, † 1934, holandský astronom; věnoval se studiu obecné teorie relativity a nalezl statické řešení gravitačních rovnic; sestavil jeden z modelů vesmíru, který nese jeho jméno |
| Sklodowska, Marie Curie | viz Curie-Sklodowska, Marie |
| Slipher, Vesto | americký astronom; r.1912 zjistil rozdílné polohy spektrálních čar ve spirálních mlhovinách a týchž čar v laboratoři (červený posuv) |
| Smoot, George | * 1945; americký fyzik; působí na univerzitě v Berkley; laureát poloviny NC za fyziku pro r. 2006 (o druhou polovinu se dělí s J.Matherem) |
| Soddy, sir Frederick | * 2. 9. 1877, † 22.9. 1956, britský chemik; profesor na univerzitě v Aberdeenu a v Oxfordu; NC 1921 (spolu s E. Rutherfordem) za výzkum v oblasti chemie radioaktivních látek a za výzkum vzniku a povahy izotopů |
| Sókratés | * asi 469 př. n. l., †399 př. n. l., řecký filozof; tradičně považován za ideál myslitele, který svým mravním zásadám a touze po pravdě plně podřídil a nakonec i obětoval svůj život; nenapsal žádný spis, filozofii rozvíjel především v besedách se svými přáteli a žáky; Sókratovy názory i životní osudy jsou známy výhradně ze svědectví současníků, zejm. jeho žáků Platóna a Xenofónta, z nichž každý vylíčil svého učitele poněkud odlišně; výrok delfské věštírny, jímž byl prohlášen za nejmoudřejšího člověka, interpretoval v tom smyslu, že se liší od ostatních lidí pouze tím, že si uvědomuje svoji neznalost ("vím, že nic nevím") |
| Sommerfeld, Arnold Johannes Willhelm | * 5. 12. 1868, † 26.4. 1951, německý teoretický fyzik; profesor na univerzitě v Mnichově; člen Americké akademie umění a věd a řady dalších vědeckých akademií; zabýval se problémy kvantové mechaniky a spektroskopií, rozpracoval atomovou teorii a vytvořil teorii spektra vodíku, čímž rozvinul Bohrovu teorii atomu; zavedl předpoklad eliptických drah elektronů a další kvantové číslo; zabýval se též bezdrátovou telegrafií a teorií gyroskopu |
| Stoney, George Johnstone | * 1826, † 1911, irský fyzik; dokázal existenci plyných atmosfér jiných planet; definoval elementární množství elektrického náboje a předpověděl jeho hodnotu: vydělením množství elektřiny potřebné pro elektrolýzu 1 cm3 vodíku počtem vodíkových atomů v tomto objemu (Avogradova konstanta); potvrzena r. 1897, J.J.Thomson; elementárnímu množství elektrického náboje dal Stoney r. 1891 jméno "elektron" a přiřadil mu symbol E |
| Störmer, Horst Ludwig | (též Stoermer)* 6.4.1949 Frankfurt nad Mohanem, SRN; německý fyzik; začal studovat architekturu odkud přešel na fyziku a
matematiku r. 1968 a diplomovou práci vypracoval ve Fyzikálním institutu Wernera Martienssena (Frankfurt) na téma
anizotropie magnetické susceptibility; poté přešel do Grenoblu, kde pracoval na tvoření elektronových kapek v silných
magnetických polích (zde se seznámil s Tsuiem); doktorát získal na univerzitě ve Stuttgartu; v r.1976 odešel do USA
(Bellovy laboratoře) a v r. 1991 se stal ředitelem Fyzikální výzkumné laboratoře tamtéž; měření kvantového Hallova jevu prováděli Störmer a Tsui při ještě nižších teplotách a silnějších magnetických polích nad 10 T (více viz Laughlin); držitel třetiny NC (spolu s Tsuiem a Laughlinem) za fyziku pro rok 1998 za objev nové kvantové tekutiny se zlomkovými elementárními náboji na základě zlomkového kvantového Hallova jevu |
| Strabón z Amaseie | * 64 př.n.l. až †19. n.l.; řecký historik a zeměpisec; jeho sedmnáctisvazková Geógrafika (Zeměpis) je jediným zachovaným antickým popisným zeměpisem, přináší i zmínky o obyvatelích našich zemí |
| Stratón z Lampsaku | 2. Aristoetelův nástupce v Lykeiu |
| Struve, Vasilij Jakovlevič (Friedrich Georg Wilhelm) | * 15.4.1793, † 23.11.1864, rusko-německý astronom; věnoval se především dvojhvězdám a sám jich objevil 2343; r. 1835 začal hledat novým refraktorem (observatoř Pulkovo u Petrihradu) paralaxy hvězd |
| Suiseth, Richard | 14. stol.; britský logik; zabýval se posloupnostmi |
| T | [ nahoru ] |
| Taragaj, Muhammad | viz Ulugh-beg |
| Tesla, Nikola | * 10.7.1856, † 7.1.1943; americký vynálezce srbského původu, fyzik a konstruktér elektrických strojů, zařízení a přístrojů; byl první, kdo sestrojil a použil rádiové dálkové ovládání, předpokládal vývoj elektrotechniky směrem k umělé inteligenci |
| Thalés z Milétu | více info:Thalés z Milétu |
| Theofrastos z Eresu | * 371 př.n.l., † 287; řecký filosof, matematika a geolog; položil také základy botaniky |
| Thomson, Joseph John | r. 1897 obejvil elektron |
| Thomson, William | britský fyzik; znám spíše pod jménem lord Kelvin; r. 1850 definoval spodní mez teploty - tzv. absolutní nula |
| Thorne, Kip Stepehn | * 1.6.1940; americký teoretický fyzik; věnuje se převážně gravitační fyzice a astrofyzice, teorii relativity; zaměřuje se také na problematiku cestování časem, resp. existenci červích děr |
| Tichov, Gavril Adrianovič | * 1875, † 1960, ruský astronom a astrobotanik; tvůrce techniky zkoumání planet fotografiemi v ultrafialové a infračervené části spektra; věnoval se planetární astronomii a věřil, že na Marsu existuje život, dokonce že zde rostou opadavé rostliny |
| Tipler, Frank J. | * 1.1.1947, americký matematik, fyzik a kosmolog; "vytvořil" termín 'Omega Point', který popisuje v rámci kosmologie budoucnost vesmíru - jedná se o predikci "finálního antropického principu" (spolu s J.D.Barrowem) |
| Tombaugh, Clyde | * 1906, †1997; americký astronom; r. 1930 objevil Pluto |
| Tsui, Daniel Chee | * 28.8.1939 provincie Che-nan, Čína; americký fyzik čínského původu; studoval Lékařskou fakultu Národní tchajwanské
univerzity a luteránskou univerzitu v Rock Island (Illinois) a posledně Chicagskou univerzitu, kde získal i doktorát r. 1968 odešel do Bellových laboratoří v Murray Hill, kde se zabýval fyzikou pevných látek, pohybem elektronů ve dvojrozměrném prostoru; základem jeho výzkumu však byl kvantový Hallův jev a také tzv. elektronový krystal, při jehož zkoumání objevil spolu se Stoermerem zlomkový kvantový Hallův jev; držitel třetiny NC (spolu se Stormerem a Laughlinem) za fyziku pro rok 1998 za objev nové kvantové tekutiny se zlomkovými elementárními náboji na základě zlomkového kvantového Hallova jevu |
| U | [ nahoru ] |
| Ulugh-beg | (též Muhammad Taragaj) *22.3.1394, †27.10.1449; milovník vědy; v l. 1427–1429 nechal postavit u Samarkandu observatoř vybavenou obřím mramorovým sextantem o poloměru 40,2 m - k její stavbě se zřejmě nechal inspirovat observatoří Maraga postavenou o půldruhého století dříve Čingischánovým vnukem Chulagu-il-chanem; zbytky Ulugbekova sextantu, který umožňoval odečítat výšku hvězd nad obzorem s chybou nepřesahující několik úhlových vteřin, jsou dodnes zachovány - zachovaly se tabulky poloh 1018 hvězd, které byly nejpřesnější až do doby pozorování optickými přístroji; tabulky byly přeloženy a používány i evropskými astronomy; na počest jeho objevů byla pojmenována planetka Ulugbek |
| V | [ nahoru ] |
| Veltman, Martinus J.G. | *27.6.1931 Waalwijk, Nizozemsko; holandský částicový fyzik; studoval na Utrechtské univerzitě, r. 1959 přijat na doktorandské studium statistické fyziky, zvláště
pak elementárních částic; r. 1961 odešel do CERNu a r. 1963 do SLACu (laboratoř vysokých energií v Brookhavenu) na Stanfordovu univerzitu, r. 1964 opět působí v
CERNu a r. 1966 je profesorem teoretické fyziky v Utrechtu; v r. 1979 přešel na Michiganskou univerzitu, kde také získal peníze na vybavení počítači, které (spolu s
G.Hooftem) použil k objasnění elektroslabé interakce - pracoval na počítačovém programu, který by přesně objasnil problémy elektroslabé interakce; vypočítal a předpověděl
vlastnosti částic W a Z a pak i řídil podmínky v experimentálním zařízení, kde se vlastnosti částic sledovaly (LHC); držitel poloviny NC (spolu s G.Hooftem) za fyziku pro rok 1999 za objasnění kvantové struktury elektroslabé interakce |
| Verrier, Urban le | * 11.3.1811, † 23.9.1877, francouzský matematik; specializoval se na nebeskou matematiku - r. 1846 spočítal dráhu (dosud neobjevené) planety Neptun |
| Volkoff, George | * 23.1.1914, † 24.4.2000, kanadský fyzik; spolu s J.R.Oppenheimerem předpověděl existenci neutronových hvězd; v l. 1962-1963 byl prezidentem Asociace fyziků v Kanadě |
| Volta, Allessandro Giuseppe Antonio Anastazio | * 18. 2. 1745, † 5.3. 1827, italský fyzik; člen Královské společnosti v Londýně a Francouzské akademie věd; jeden ze zakladatelů elektrodynamiky, dokázal, že jevy pozorované L. Galvanim (patrné při pokusech prováděných na svalech žab), jsou způsobeny elektrickým proudem vznikajícím při ponoření dvou různých kovů do elektrolytu; tento úkaz později vedl k vytvoření prvního elektrického článku; po Voltovi nazvána jednotka volt |
| W | [ nahoru ] |
| Weinberg, Steven | * 1933, americký fyzik; věnuje se fyzice elementárních částic; NC 1979 za fyziku, za teorii sjednocení elektroslabých interakcí |
| Weyl, Hermann Klau Hugo | * 9.11.1885, † 8.12.1955, německý matematik a fyzik; věnoval se teorii čísel, Lieově algebře či diferenciální geometrii; tvůrce sjednocené teorie pole ( definuje Maxwellovo elektromagnetické pole i gravitační pole jako geometrické vlastnosti prostoročasu) a zabýval se také kalibrační invariancí |
| Wheeler, John | americký fyzik; |
| Whipple,John Adams | * 10.9.1822, † 10.4.1891, americký fotograf; průkopník astronomické (noční) fotografie; jako první vyfotografoval jinou hvězdu než Slunce - dvojhvězdu Vega a Mizar-Alcor |
| Wieman, Carl E. | *26.3.1951 Corvallis, USA, americký fyzik; studoval matematiku na MIT (Massachusetts), r. 1977 obhájil doktorát z fyziky (Stanfordova univerzita), do r. 1984 působil
jako výzkumník (Michiganská univerzita) a od r. 1987 je řádným profesorem fyziky (Coloradská univerzita), přednáší také v Británii (Oxfordská univerzita), od r. 1995 je
členem Národní akademie věd USA C.W. začínal s výzkumem úzkopásmových barevných laserů, poté se věnoval něřením poruch atomové rovnováhy u cesia a souběžně rozvíjel technologii diodových laserů, která byla použita připřípravě Bose-Einsteinova kondenzátu (s E.Cornellem, zde i další podrobnosti) Držitel NC za fyziku pro rok 2001 (spolu s W.Ketterlem a E.Cornellem) za přínos k Bose-Einsteinově kondenzaci ve zředěných plynech alkalických atomů a za základní studie vlastností kondenzátu |
| Wien, Wilhelm | * 13.1.1864, † 30.8.1928, německý fyzik, držitel NC za fyziku (1911) - objevy zákonů vyzařování tepla; na jeho počest nese jméno jeden z kráterů na Marsu |
| Wilson, Robert Woodrow | * 1936, americký fyzik; objevil kosmické mikrovlné zbytkové záření; tento objev podpořil teorii Velkého třesku; NC 1978 za fyziku |
| Wiles, Andrew | * 11.4.1953, britský matematik; proslavil se důkazem Velké Fermatovy věty; dokázal Tanijamovu-Šimurovu domněnku, která spojuje eliptické křivky a modulární formy, což jsou dvě odvětví matematiky s naprosto různými principy a přístupy k problémům, avšak při bližším pohledu vykazují mnohé spojitosti a společné vlastnosti; věnuje se oblasti teorie čísel |
| Witelo | polský fyzik; 13. stol.; na základě Alhazenova díla rozvíjel zkoumání optiky; napsal dílo "Perspsektiva"; jako první objasnil vznik úkazu duhy |
| Wright, Thomas | *1711, †1786; anglický astronom, matematika a výrobce různých astronomických pomůcek a nástrojů; nejvíce jej proslavila publikace z r. 1750 nazvaná "Jedinečná teorie, neboli nová hypotéza o vesmíru", v níž vysvětlil složení Mléčné dráhy jako optický efekt; hvězdy leží v ploché desce konečné tloušťky a jsou rozloženy do obrovských vzdáleností ve všech směrech v rovině desky; Sluneční soustava leží uvnitř desky, takjže vidíme více světla, když se díváme ze Země podél roviny desky - proto vidíme Mléčnou dráhu |
| Wu, Chien Shiung | čínská fyzička |
| X | [ nahoru ] |
| Xenofantes z Kolofónu | * cca 427 př.n.l., † 355 př.n.l.; řecký spisovatel a filosof; zakladatel tzv. eleátské filosofické školy |
| Y | [ nahoru ] |
| Yang, Chen Ning | * 1922, americký fyzik čínského původu; postuloval fyzikální zákon o "nezachování parity" NC 1957 za fyziku |
| Yang, Wei T´ | (Jang Wei T´e) 11. stol.; čínský dvorní astronom, který zaznamenal výbuch supernovy, jež dala vzniknout dnešní Krabí mlhovině v souhvězdí Býka |
| Young, Thomas | * 1773, † 1829; anglický vědec; ovládal sedm jazyků; věnoval se matematice, fyzice, chemii, medicíně, astronomii, geologii ...; popsal interferenci světla (nezávisle též A.J.Fresnel) |
| Yukawa, Hideki | * 1907, † 1981, japonský teoretický fyzik; vypracoval základní teorii o jaderných silách, přičemž předpokládal existenci částic (mezony), které vzájemně působí mezi částicemi v jádře a tím udržují jednotu jádra; NC 1949 za fyziku |
| Z | [ nahoru ] |
| Zeldovič, Jakov Borisovič | * 8.3.1914, † 2.12.1987, ruský fyzik; věnoval se studiu rázových vln, jaderné fyziky, astrofyziky, obecné relativity, částicové fyziky a kosmologie; podílel na vývoji ruských jaderných zbraní |
| Zenon z Eley | 5. stol. př.n.l.; řecký filosof a matematik; formuloval tzv. aporie, neboli paradoxy; nejznámější z dochovaných Zenonových aporií je paradox Achilea a želvy |
| Zenon z Kýtie | žil ve 3. stol. př.n.l.; řecký filosof |
| Zweig, George | 30.5.1937, americký fyzik (narozen v Rusku); nezávisle na jiných fyzicích r. 1964 predikoval existenci kvarků; |
| Zwicky, Fritz | * 14.2.1898, † 8.2.1974, švýcarsko-americký astronom; poprvé se zmínil o možné existenci, tzv. temné hmoty |
| Zeeman, Pieter | * 25.5.1865, † 9.10.1943, nizozemský fyzik; studoval na univerzitě v Leidenu, doktorát získal r. 1893 a od r. 1897 působil na univerzitě v Amsterodamu, kde byl asistentem, profesorem a později též ředitelem fyzikálního ústavu. Věnoval se především experimentálnímu studiu vlivu magnetického pole na různé druhy záření. Studiem emisních spekter různých atomů zjistil, že působením magnetického pole dochází ke štěpení atomových spektrálních čar. Tento jev byl na jeho počest nazván Zeemanův jev. NC 1902 (spolu s Lorentzem) za objev vlivu magnetického pole na záření. |
| [ nahoru ] | |
